Vinou lásky

Další Sonův majstrštyk.Vizuálně i hudebně opět na výbornou.Druhé setkání s Megumi Kagurazaka,která opět předvádí svý skvělý herectví a navíc se nebojí ukázat svý vnady.Tento Sonův epos o sexualitě a hledání sebe sama určitě není pro každýho,ale příznivci Sonovy tvorby sklamáni určitě nebudu.Tenhle mistr svého řemesla rozhodně ví co dělá.A evidentně má slabost pro jméno Mitsuko,protože v každým jeho filmu(teda co jsem zatím viděl) se objeví nějaká postava s tímto jménem.Nemám co vytknout.Vysoce nadstandartní zábava po Sonovsku. (16.08.2015)

Policisté objeví hrůzné lidské ostatky.. Střih..Izumi se nudila a místo koupě medvídka mývala začala nevázaně šukat s kde kým, při svých sexuálních toulkách jednoho dne potká mladého japonského Kafku, který ji ukáže svůj stojící Zámek a seznámí ji s odpornou a starou děvkou Mitsuko. Na pozadí obšťastňování různých kunčoftů se odvíjí psychologické drama mezi dvěma ženami - začínající a zkušenou štětkou. Mitsuko Izumi vezme do učení ( paralela s mnoha podobnými snímky je přímo nasnadě, např. Karate Tiger nebo Přátelé zeleného údolí) a předvádí ji krásy svého řemesla, nejde o prachy, jde o to si pořádně zašukat. Před očima se nám postupně odhaluje pravá podstata mravní nedokonalosti hnusné Mitsuko - nechci spoilerovat , ale má to samozřejmě souvislost s otcem, který si rád zpíval: Chtěl bych být víc než jen přítel tvůj, tak dej si říct a chvíli stůj. Po mnoha prošukaných hodinách stane i Izumi tváří v tvář svému sžíravému problému, který ji vehnal do náruče zhýralé Mitsuko... Tolik prý krutý Sonův příběh, který neměl šmrnc ani údernost např. Studené ryby a už vůbec sílu Pod Vlivem lásky. Sono přidal na určité složitosti a jakýsi asi artový přesah a můj mozek to vyhodnotil následovně : Hmm dobrý začátek ........................................Nahá Izumi !!!! .........šukačka.....šukačka....šukačka.................................. (tady jsem klimbal).................konec. (22.01.2013)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)

Nejpřístupnější a nejvšestrannější Shion Sono. Motiv filmu je střídmější než v případě Suicide clubu nebo Studené ryby, ale budování atmosféry a postav jde Sonovi stále perfektně. Film k vínu na hezký zbytek večera to není, spíš destruktivní drama smíchané s pořádně naturalistickou kriminálkou. Ovšem ta typická žánrová koláž je tentokrát u Sona slabší než u předchozích snímků. (31.08.2012)

Thrillerům s přívlastkem "erotický" se vyhýbám obloukem, protože jsou většinou silně dementní. Ale tenhle mě naopak přitáhl jako magnet, jednak jménem svého režiséra Šiona Sona a druhak i hlavní herečkou, která se mi líbila už v jeho předchozím Cumetai nettaigio. A šílení Japonci mě opět nezklamali! Rozjezd byl sice trochu pomalejší až meditativní, ale o to víc mě potom potěšilo až nadchlo hysterické finále. A dokonce to bylo opravdu i trochu erotické, jelikož krásná Megumi Kagurazaka svoje půvaby příliš neskrývala. Ale ještě víc než erotické to bylo estetické, místy až artové - výprava, barvy, hudba... úžasné bylo třeba pomalé dunění japonského bubnu ve zvukovém pozadí některých scén. Jen rozklepaná kamera mi občas vadila, ale zážitek z filmu mi to naštěstí příliš nezkazilo. (18.04.2014)