Hankin kufor

Naivní dokument, který v Japonsku může samozřejmě působit osvětově (objev dětské oběti holokaustu Hany Bradyové vzešel z Japonska - chápu, že tam o evropských dějinách moc nevědí, ale že jsou ze sebe schopni v dospělém věku dělat ještě hlupáčky vydávající se na cestu do Terezína, kde je zachrání historička Ludmila (moje kolegyně z práce Chládková) tím, že ukáže dotyčné Japonce transportní listiny - to je na mě opravdu příliš), ale mě uráží nejen rádobyautenticky se tvářícími dohrávkami (silvestr 1938 určitě nebyl osvícen ohňostrojem, o Křišťálové noci určitě nikdo tehdy nereferoval v rozhlase stylem dnešní "angažované" publicistiky, mimo jiné), ale faktografickými zkresleními (což pozná více odborník), ale spíše svou didaktickou povahou (české i kanadské děti recitují naučené zjednodušující fráze o šoa). Nejpodnějtnější je výběr hudby (vedle výpovědí pamětníků, nejen bratra Jiřího, ale i kamarádek Hany) - nejen terezínský Pavel Haas a Hans Krása, ale i V+W a Martinů ukazují dobrý vkus režisérův, ale i jeho znalost dobového hudebního kontextu. (15.05.2011)

Je mi celkem jedno jestli Hanin kufřík někomu přijde naivní nebo jako špatně zpracovaný dokument. Já jsem ho zkoukla jedním dechem a se slzami v očích. Ten příběh je neuvěřitelně silný a z představy, že Hana je jedna z mnoha mě jímá nefalšovaná hrůza. Nechápu proč ho ČT dává pozdě v noci, tohle je věc, která se musí pořád připomínat a hlavně Haniným vrstevníkům, kteří svůj postoj k životu a společnosti teprve hledají. Takže ano, dokument se mi hodně líbil, události s ním spojené nikoli... (06.05.2012)

Podobně jako knížka i film sleduje Bradyovy ve 30. letech a za protektorátu a současné japonské děti, které díky Fumioko Išioka dál šíří poselství Hannina kufříku. Divák, který nezná knižní předlohu, může tápat. Recitace dětí napříč kontinenty je dojmná. (26.10.2017)

Nemohu jinak. V naší rodině je Hana Brady jednou z osob v našem rodokmenu a už z tohoto důvodu dávám tolik kolik dávám. A ano, velice se mi pojetí tohoto dokumentu líbilo. Prvně viděn při speciální projekci v Třeboni při odhalování Stolpersteine. Procentuální hodnocení výjimečně (z výše uvedeného důvodu) neudávám. (05.05.2012)

Silný příběh, silné poselství, ale ten film je prostě objektivně špatný. Jak říkal před projekcí Daniel Herman, ten film není určen pro českého diváka. Naučené recitace ze strany dětí působí trapně, celá japonská linka je neskutečně naivní a špatně natočená. Dotočené pohledy do minulosti jsou naprosto zkreslující (ten ohňostroj! panebože...). Absolutně bych si nedovolil zpochybnit utrpení kohokoliv, kdo si prošel koncentračním táborem, ale toto mi nepřipadá jako důstojné uctění památky. (11.03.2019)