Špina

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)

Netknut psanou předlohou může jen odhadovat, že pravděpodobně v knížce funguje lépe ona linka z druhé poloviny filmu, kde se z černé komedie zabrousí do vážnějšího psychologického profilu ˇpana policajta. Naštěstí to skvostně vynahrazuje ona první polovina, kde si snímek nebere žádné servítky a s drsně humorným pohledem jede jak dobře namazaný stroj. P. S. Doporučeno jen pro otrlejší. 70% (10.06.2015)

Bruce má všechny vlastnosti lidského typu, který označujeme nehezkým termínem zmrd. Žádná neřest mu není cizí, žádný podraz a naschvál dost podlý na to, aby ho nedokázal použít, žádný přítel není tak cenný, aby ho bez mrknutí oka nepotopil, nevyužil nebo neponížil. Život je pro něj nekonečná jízda plná radovánek a na všechno kolem sebe se dívá tvrdě pragmaticky s cílem vytřískat z toho, co se dá. Z pohodlného života plného drog, alkoholu a sexuálních radovánek ho vytrhne až zpráva, že se uvolnilo místo šéfa kriminálního oddělení, o které stojí už jen proto, že si potom bude moci více užívat a smilnit. Veškerou energii napne na rozeštvání a zkompromitování svých kolegů, jenže v určité fázi se ukáže, že kdo se směje naposledy, nemusí být nutně ten, kdo vtip pochopil jako poslední, ale jednoduše ten, kdo stojí ve správný moment na správném místě a dokáže být opatrný. V první půli připomíná film kombinaci Trainspottingu a Californication, kdy se divák může do sytosti nasmát Brucovým eskapádám. Druhá půle ale rychle zvážní, dostaví se halucinogenní stavy, výčitky, (sebe)lítost, strach, zkrátka film radikálním způsobem změní svou vizáž. Autorem předlohy je Irvine Welsh, který se podepsal už na Trainspottingu nebo Acid Housu a jeho dlouholetá zkušenost z pobytu mezi galerkou, feťáky a pouličními gangy je zřetelně cítit. Sviňáka koncipoval jako drogový šleh, kdy v první chvíli přijde pocit euforie, horečné aktivity, který posléze vystřídají halucinace, deprese, absťák a vyčerpání. Nebo film můžete pojmout jako životní příběh feťáka, kde na začátku droga dává a v další fázi si už jen čím dál víc nemilosrdně bere. Film staví na cynismu, černém humoru a Jamesi McAvoyovi v hlavní roli, který se už dávno dostal do povědomí filmových diváků jako špičkový charakterní herec s pořádnou dávkou charismatu. Nesmí vás odradit špína a marasmus mezilidských vztahů a nemorálnost chování nejen hlavního hrdiny. Tenhle film vážně není o Mircích Dušínech a hrdinných ochráncích práva a pořádku. Celkový dojem: 80 %. Špatnej polda s Nicolasem Cagem je o dvě třídy horší. Tenhle snímek má styl, odvahu a drajf. (08.01.2014)

Další z řad filmů, které nabývají na síle až postupem času. První půlhodinka pro mne nebyla až tak záživná, spíše malinko nudná, ale zdálo se mi, že po té, pro mě ne moc záživné půlhodince, to najelo na svižnější a koukatelnější břehy. Poslední čtvrtina byla emotivní procházka růžovým sadem. V den, kdy jsem si Filth pustil, pouštěl jsem si pořád písničku Creep od Radiohead a v duchu jsem si říkal, že by nebylo tak od věci, aby tato pecka zazněla někdy v nějakém filmu. Když jsem tuto epickou skladbu slyšel na vlastní uši v poslední desetiminutovce tohoto filmu, během níž končil až epickým způsobem i film, spadla mi čelist údivem a po dlouhé době jsem měl prožil pocit tzv. husí kůže. (29.01.2014)

James je teď rozhodně v kurzu. Jde od filmu k filmu, jedna jeho role střídá druhou. Na tuhle novou jsem si ale musel nějaký čas zvykat, což se nakonec přece jen povedlo. Skoro přesně na míru, i když to byla asi první záporná, kterou pamatuju. Cynický, arogantní policajt na cestě za možným povýšením, hromada koksu, intrik, sexu, plus nezvykle rozkošně obrýlený Eddie, to jsou všechno věci, které mně opravdu udělali moc dobře. Tak asi na tři a čtvrt hvězdy a bez jeho hnusné, zrzavé bradky. (30.10.2014)