Umelec

Beh ľudských životov a vrátane nich aj to, či môžeme niečo svetu povedať, je závislý na vôli bohatých tučniakov - strážcov mešca peňazí, promenádujúcich sa po svete s hrubánskou cigarou v papuli. Toto poznanie priniesol The Artist v sprievode peknej hudby, milého psíka a skvelej stepovacej scény. Pretože ak sa na jednoduchý dej pozriem ako chcem, všetky peripetie sú len dôsledkom súhlasu alebo odmietnutia žoviálne prísnej mastiguľe, vykreslenej samozrejme s citmi a v zásade sympaticky, pretože tak akosi to má predsa byť. V skratke sa dá dej opísať názvom piesne skupiny Queen "The Show Must Go On". Poznámka: Naštvalo ma, že v úvodných titulkoch bol uvedený Malcolm McDowell div nie ako jedna z hlavných postáv, a jeho miništek trval hádam dve minúty. (23.08.2013)

Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% (11.11.2015)

Film, který vzdává hold starým dobrým kinematografickým časům. Svým Komentářem a hodnocením zase chci já vzdát hold lidem, který přistupovali k filmařství s poctivostí a otevřeným srdcem a jenom díky jejich talentu a úmění se můžeme smát, strachovat, dojímat a vyjádřovat těmto úmělcům své DÍKY bouřlivým aplausem ve stoje. To závěrečné taneční číslo.....i kdyby nic jinýho, tak kvůli tomuhle bude Artist mým platonickým milencem. P.S. Po přečtení zdejší zajímavosti z Liverpoolu je mě z některých lidí vážně smutno. (29.11.2012)

Nechápu v reakcích na The Artist slova jako „čistý“ nebo „ryzí“. Do čistoty a ryzosti má tenhle hybrid opravdu daleko. Jako poctu starým filmům jsem ho nevnímala, spíše je to jednoduchý příběh odvyprávěný zbytečně divným způsobem. Neštěstí je, že z prostředků němé éry tvůrci odkoukali především mezititulky. V těch vězí to nejpodstatnější z vyprávění, zatímco v obraze se dočkáme několika roztomilých gagů se cvičeným pejskem a jednoho tanečního vystoupení. Celou projekci jsem se sice usmívala, ale zároveň jsem litovala, že to není natočené úplně jinak - totiž tak, aby použité formální postupy samy nesly nějaký význam (vždyť námět si o to přímo říká). (15.02.2012)

Film přetékající tou nejpěknější formou nostalgie, The Artist je vtipný, milý, zábavný od prvního záběru až do utěšeného happy endu, hravý, zahraný a natočený s chutí, která se dneska už jen tak nevidí a hlavně okénko po okénku krásný na pohled - kompozice záběrů, výprava, kostýmy, detaily tváří, mimika herců - to všechno na člověka v tom tichu promlouvá úplně jinak - stejně zřetelně a mocně jako dialog ve "zvukových" filmech. Jestli jsem se předtím, než jsem Artistu viděl, divil, jak mohl němý francouzský film takhle smést silnou konkurenci na letošních Oscarech, jsem teď za tohle uznání jeho kvalit tuze rád. Mimochodem, tématicky jde o velice podobný film jako Scorseseho Hugo - a když už někdo překoná Martyho v skládání holdu klasické kinematografii, můžete si být jisti, že takový film stojí za hodinu a půl vašeho času... 90% (08.04.2012)