Charly

Při divadelní adaptaci Keyesovy povídky v podání Jana Potměšila jsem zažil děkovačku ve stoje. Filmové zpracování sází na přesvědčivé herectví Cliffa Robertsona. První polovina filmu se odvíjí pomaleji, ovšem ve chvíli, kdy si Charly uvědomí i svou mužskou roli, tak nabírá film na obrátkách. Ale závěr je zase příliš urychlený. Líbil se mi rozvedený motiv labyrintu - nejen při soupeření s myší, ale celkově při hrdinově bloudění světem. Zajímavé nadčasové poselství Charly podává na přednášce, kdy jednoduše charakterizuje společnost slovy: "Televize v každé místnosti." (05.01.2010)

Koho by nenasralo, keď v testoch obstojí myš lepšie ako vy. “IQ-ak“ Charly je každému na posmech a preto súhlasí s operáciou i nekonečnými súvisiacimi testami. To z neho po čase urobí neskutočného génia, ktorý má odpoveď na každú otázku. V práci kolegom úsmevy zmrznú, zvlášť pobaví scéna, keď Charlyho nechajú ovládať „zložitý“ stroj. Lenže tak rýchlo ako sa Charly na kopec „slávy“ dostal, tak rýchlo z neho i spadne... Film v mnohom pripomenie film Čas prebudenia s DeNirom, ktorý rovnako prináša iba krátku radosť v úspechu liečby pacienta. Filmom sa preženie i love story, v kde Charly neodolá doktorke, ktorá ho má na starosti. Príjemný a pohodový film, ktorému by som ešte pár humorných scén pridal. 80%. (02.02.2012)

Vyborny Cliff Robertson, ktery tahne cely snimek. Prvni zpracovani, pak nasledovali Travnikari a dalsi. Ale tato puvodni adaptace, je trochu minimalisticka v podani, ale v tom je jeji sila podle me. Spis jedna perlicka, rozdeleni obrazu do vice casti se objevilo i v Bostonskem pripadu, ktery mel premieru ve stejnem roce. (01.06.2010)

Filmové adaptace = blaze těm, kdo neznají ono adaptované literární dílo. Love story, vyléčený zamilovaný zaostalý (od Rain Mana už mě žádná taková postava nedostane opravdu do kolen), ženské vnady jako hlavní tahoun celého příběhu, motorkové hippie rodeo (proč? proč?), trapné "marry me", zoo zírání a zatajování informací! Namíchejte to pořádně, ať diváci neodcházejí zklamaní. Nejsem průměrný hollywoodský divák, odcházela jsem zklamaná. Kromě Robertsona, který by měl dostat bludišťáka, z Růže pro Algernon zbyla jen ta myš a spelling (aneb od slavných motorek to šlo přímo do kytek). (03.10.2012)

Viděl jsem to kdysi dávno, zůstala ve mně silná stopa dojmu.Tenhle film se obírá zcela původní myšlenkou, či tezí, jak se bude chovat, či jak by se mohl eventuálně chovat člověk, který se najednou dostane do "normální" společnosti a struktury jejích vztahů a nebyl přitom alterován výchovou a zpětně působením celé společnosti. Jde o science-fiction, ovšem velice dobře udělanou a oblečenou do civilních šatů. Oligofrenní člověk se ocitá na místě, které jsem uvedl před chvílí.A sledovat jeho vývoj a hlavně vývoje reakcí okolí je pastva.Je něco jako let meteoru atmosférou, intenzivní, oslnivý, působivý, ale krutě krátký.Nechci popisovat jednotlivé pasáže filmu, ale byl dost působivé.Krátký milostný vztah tvoří jen šlehačku na malém dortu, který hrdinovi bylo při jeho postižení dovoleno ochutnat.A finále na dětské houpačce je jen krutou a alegorickou tečkou za jeho výletem do "normálního" světa.Anebo jiného, než normálního? Hodnotím vysoko. (09.03.2011)