Vodnické zpívánky

I po pěti dnech odstupu od LFŠ přemýšlím, jak na čsfd ohodnotit film, v němž vodník, kterej vypadá jak Michael Jackson s jarmulkou, hrbem a zobákem, chce obrovským zeleným falusem zprznit dívčinu, která na pustých molech zpívá retardované písně o prospěšnosti žaludečních šťáv... Buď je něco špatně se mnou nebo se světem. Tak či tak to byl zajímavý zážitek. (04.08.2011)

Ačkoli by si někdo mohl myslet, že se jedná o pohádku S Josefem Dvořákem, který v osmdesátých létech byl asi nejčastěji obsazovaným hercem - není to tak. Tenhle film je mixem soft erotiky s muzikálem a ještě něčím pro co nemám slov. Japonci byli vždycky jiní a pro nás Evropany je divná i ta jejich mytologie. Kappa je totiž hodně divná potvora a já se jen ptám, zda jejím dalším vývojovým článkem není Gappa? :-) Podoba by tu totiž byla. Mimochodem je zajímavé, že i Japíci měli potřebu si pro topení se nebo dokonce utopení vymyslet vodního mužíka, který tahá lidi pod vodu... Myslel jsem, že tenhle filmeček vezmu na chalupu, kde čas od času s přáteli sjíždíme ty největší brutky s hodnocením max do 15%. Obsah by na to stačil... Ale po vidění to nevezmu ani na tu chalupu... Tohle je opravdu ulítlá šílenost. To už fakt raději Decibely lásky... Dávám za jednu salátovku. Zlatej jihočeskej Česílko ! * (23.03.2017)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - MIDNIGHT SCREENINGS - Půlnoční filmy (Onna no kappa / UNDERWATER LOVE / Vodnické zpívánky) - Přímo po projekci této perly jsem měl myšlenek, emocí bylo ve mě hodně. Po pár dnech již bohužel zčásti vyprchali a tak můžu v klidu ohodnotit. Při odchodu z kina bylo ze všech stran slyšet : "Viděl jsem vživotě hodně p......, ale toto ještě né" a další podobné komenty a já se k ním úplně přidám. Toto byl extrém i v karlovarských půlnočních filmech. Absurdity kolik měl tento film nedám dohromady ze všeho co jsem tu zatím viděl, ale neříkám, že je to špatné. Kdyby to špatné bylo, odešli by všichni na začátku filmu a nevydrželi až do samého konce. Sice pár jedinců znechuceně odejde, ale to z každého filmu, tomu se neubrání třeba ani "Pitt, Malkowich" či kdokoliv slavnější. Na tomto filmu mě fascinovalo hned několik věcí. Nápad ten byl ještě "relativně" normální, ale scény a masky již nikoliv? Scény byl vrchol ulítlosti a masky vrchol všeho. Stačilo se na Kappu podívat a všem bylo jasné jakým směrem se film bude ubírat. To do čeho ho tvůrci oblíkly, to bylo opravdu něco, včetně unikátního hrbu na zádech :D. A scény a závěr? Scény k popukání, hlavně ty "erotické" a závěr tomu všemu nasadil korunu. A vyjádřit se k hudební / písničkové kapitole tohoto filmu? To nechám raději už bez komentáře. Emocí už bohužel jen půlka, ale i tak myslím že postačí... - 4. 7. 2011 - kino Čas - Karlovy Vary - 50% (23.08.2011)

Japonský bůh smrti v tangách? Dívka nchápající sílu anální perly ("A co s tou anální perlou budeme dělat")? A jako sladká tečka na konec roztomilá anabáze oživování. Proboha... Tohle bylo fakt moc. Není to ani zábavné, ani líbivé. I ty písničky (a ty mě na tom zaujaly nejvíc) znějí dost zápaďácky. Ale pojďme se všichni tvářit, že to bylo ohromně bláznivé a zábavné a budeme ti správní intektuálové. Brrr. (08.05.2012)

Jak neuchopitelné! Možná to je jádrem této "aqua poezie" svého druhu - nemožnost jakkoliv stanovit, co je vlastně film zač a z koho si filmaři tropí žerty či naopak, čím sami trpí. Tři jsou hezké z několika důvodů... Dávají tvůrcům šanci za jejich počin jako olbřímě "svérázný" film. Zároveň také jako pošťouchnutí - Zpívánky pozvolna vadly i přese všechny ty přisprostlé kulišárny. A také něco co odráží levou, pravou půlku a něco navíc, co se mezi nimi leskne jako zrcadlo! (01.08.2011)