Candyman 2: Zbohom mäsu

Najmä vďaka charizmatickému Tony Toddovi solídne pokračovanie, v ktorom sa súčasnosť v New Orleanse prelína s občasnými retrospektívnymi pohľadmi na trpký životný príbeh otroka Daniela Robitailla a jeho premenu na desivého Candymana. Niektoré pasáže sú tak trochu nudné, no vždy keď sa na scéne objaví Candyman, tak je o zábavu prakticky hneď postarané... (07.06.2010)

Candyman je ten typ hororu, který prostě pokračování mít nemá a tady se to samozřejmě ukázalo. Tvůrci tak dlouho koumali, jak navázat, až vlastně natočili to samé. Určitě jim lze k dobru přidat, že scény měly úroveň a atmosféra za jedničkou v ničem nezaostávala, ale co je to platné, když je divák ochuzen o tak potřebný moment překvapení (pro druhé díly tolik potřebný), který ani přijít nemohl. Když už remakovat Candymena, tak s plnou parádou a nehrát si na pokračování. 40% (12.11.2012)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candy...no aby som to neprehnal. Pokračovanie kultovky, ktorú doladil hlavne soundtrack od Philipa Glassa, je pitvorčinou chcejúcou ísť rovnakou cestou ( a rovnakými finančnými zárobkami ), ako predchodca, ale snaží sa málo. Už len podnázov dáva tušiť, že tu nejde len o pôst ako taký, ale aj o spätný progres týkajúci sa hororových ingrediencií. Snáď nabudúce. (25.08.2017)

(16) Popravde, príliš ma títo fantasy sérioví vrahovia neberú. Jedným z mála bol Freddie Kruger, no ten bol úplne “iná liga” v časoch, kedy sme sa báli zažmúriť oči ešte aj cez deň. Bohužiaľ, už sme vyrástli, pričom sledovať tieto filmy, ktoré boli populárne pred 30 rokmi teraz, je už viac úsmevnou záležitosťou. Nepamätám si jednotku, v pamäti mi nezostal ani “remake” z 21’, no na tom aj tak hovno záleží, lebo toto je vyslovene priemerná pohodovka, ktorá neoslní, ani nesklame. (05.09.2022)

Zcela objektivně je Candyman 2 skutečně o stupeň horší, než vynikající jednička. Jenomže tenhle film prostě nějak nechce být průměrný. Dvojka jede na jistotu, kopíruje děj jedničky a zejména v první polovině je trošku slabší, ale ve druhé se pořádně rozjede, a je opět na co koukat. Nechybí mrazivý (a zároveň velmi romantický) klasický hudební motiv, Tony Todd je opět naprosto famózní (za něj je určitě celá jedna hvězda, ten chlap je prostě totální ikona) a velikou radost mi udělalo i to, že jsme viděli celou Candymanovu popravu a konečně jsme jeho origin dostali i vizuálně. Pořád je to poměrně podmanivé a atmosféra je pořád docela fajn, sice absolutně nefungují lekačky a zjevení různých černochů je víc, než by se hodilo, ale já jsem se prostě zase bavil. Ten příběh je prostě skvostný. 70%. (20.01.2020)