Chlapčica

Francie zase předvedla jeden velice zvláštní, ale zajímavý výkon. Tomboy nicméně má sílu především v opravdovosti. Když vidíte, jak si ve filmu děti hrají, a že je to především o dětech, tak Vám je naprosto jasné, že tak to přesně je. Opravdovost se tak mísí s prazvláštním námětem a výbornými hereckými výkony. (20.01.2012)

Prvně jsem si myslel, že je to film z nějaké bývalé africké kolonie francouzů, pak jsem zjistil, že je to ze současné francouzské kolonie afričanů. Sledování desetileté klukandy je tak choulostivá otázka, že předpokládám, že tento film přijde na přetřes v evropském parlamentu. Otevřený konec zas vypovídá o prostém faktu, že u desetiletého děcka, vám aní žádný pediatr či dětský psycholog více než film neřekne. Nakonec tedy zůstane jen ukázka zručné režie mladé autorky a hlavně překvapivé herecké výkony dětských představitelů v čele s hlavní hrdinkou. 70%. Produkce: Hold Up Films (25.03.2017)

Složité téma, ale pro otevřenou mysl to bylo natočeno nádherně něžně a citlivě. Tomboy nám ukazuje dobrodružství desetileté Laure (nebo jejího chlapeckého alter-ega Mikaela), které může být v dospělosti zapomenuto, nebo naopak její dospělost utvoří. Tenhle naštěstí ne příliš dramatický boj s identitou mě příjemně zahřál, úsměv v poslední vteřině byl strašně milý a nakonec skládám velkou poklonu celému dětskému osazenstvu za naprosto odzbrojující výkon :-) (20.10.2015)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Céline Sciamma se po Akvabelách opět dotýká tématu sexuální identity, byť v tomto snímku se jedná o náhled opravdu dětskou optikou. Vzniká tak nikoliv sociálně-psychologické drama, ale příjemný, civilní snímek, který i díky skvělým výkonům dětských herců působí autenticky. Nějak tak to prostě v 10 letech v dětském kolektivu vypadá a nemusí nutně jít o krizi v sexuální identifikaci, na tu má, pokud k ní vůbec dojde, Laura/Michael ještě pár let čas :-) (23.09.2014)