Chlapčica

Takový malý nenápadný klenot. A to hlavně kvůli přirozenému civilnímu herectví Zoé Héran i ostatních dětí. Dobře se na ně dívalo. Nebýt toho, že byl film zasazen do současných reálií, myslela bych si, že se příběh odehrává tak někdy před třiceti lety. Desetileté děti tráví celá odpoledne venku, nepoužívají žádné tablety ani mobily a dokonce mohou samy chodit na koupaliště. Taky způsob, jakým Lauřina maminka řešila dceřin problém, jako by nepatřil do naší doby. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (10.12.2016)

Pozoruhodné herectví všech dětí. A bohužel veliké nepochopení toho, co se odehrává uvnitř Laury/Mickaëla. Chápu, že pro rodiče to může být složité, ale tím nekomfortněji se cítí dítě samotné. A s ním tady nikdo nepracuje, nemluví se o jeho pocitech a dítě se cítí provinile za něco, co je mu přirozené. Matka si patrně myslí, že prozrazení "reálné" identity bude ku prospěchu, ale jako reálnou bere identitu fyzickou, ne psychickou. Pěkně, citlivě natočeno. (21.12.2019)

Musím říct, že mě se na filmu nejvíce líbil vztah Laury (Michaela) a jeho sestry Jeanne, ten byl krásný. Kéž by se tak měli rádi všichni sourozenci. Samotné téma bylo taková odlehčená verze Kluci nepláčou. Laury mi bylo líto, protože jejího problému si nikdo z rodičů nevšímal a tak na to byla sama a hlavně se mi nelíbilo, jak to konci "rozumně" vyřešila její matka. Myslím, že to šlo vyřešit i jinak, alespoň tak, aby Laura nebyla tolik ponížena. Jinak skvělá práce s dětmi. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Laura bránila svou malou sestřičku jako Michael. (06.09.2017)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] Na Francúzoch mi imponuje ten neúnavný záujem podať akýkoľvek zložitý podnet čo najpresvedčivejšie. Ich sila spočíva v tom, že sa okrem realistického interferovania dokážu človeku dostať pod kožu a zarovno z neho vyždímať maximum. To sa takmer podarilo aj snímke "Tomboy", ktorá nevyhýbavo rozoberá ťažkosti/radosti dospievajúceho dieťaťa Laure súvisiace s etablovaním sa v kruhu sídliskových kamarátov. Doma Laure, vonku Mikaël, pravda strieda klamstvo a nezrelý adolescent (pre mňa) obdarený (pre niekoho) trpiaci diferencovaným ponímaním svojho pohlavia (dievča cítiace/vyzerajúce ako chlapec) pomaly mieri do slepej uličky. Vidno, že čo sa týka vypodobenia reálií/šikovných "junior" hercov si Céline Sciamma potrpí na subtílnu vizáž záberov a tým ako receptívne usmerňuje spletité okolnosti brnká na tú správnu, zamysleniahodnú strunu. Filmu však chýba ta pravá kontemplatívna dimenzia, ktorá by návštevníkovi do hlavy nasadila neposedného chrobáka a vryla mu ho do pamäte aj na dlhšie, než je len trvanie fesťáku. Dá sa hovoriť o pôsobivom načrtnutí ďalšieho neľahkého endogénneho rozporu, ale ako vrchol v danej kategórií to neoznačujem. Za snahu a čistotu malá štvoritá. (22.06.2011)

Hezký dětský psychologický film, který mě v mnoha momentech dojímal a nutil k záchvěvům empatie. Barevná mozaika nezvratně měnicí se francouzké společnosti mne sice trochu otravovala, ale to mi naštěstí neposkvrnilo celkový dojem. Mnohem kyselejší jablko byla maturita hormonálně rozložené těhotné matky z oboru "jak veřejně ponížit své dítě", zde byla hodnocena, tato žena, výborně. Závěrem snad jen poklona a kytička pro milé herectví Zoé Héran a Jeanne Disson. (30.05.2017)