Perfect Days

Perfektní dny jsou takové nijaké... 1) I ženy mají své dny...inu, svůj den měla zřejmě i 40letá scénáristka a režisérka Alice Nellis, která z námětu na bakalářskou povídku zručným nastavováním a prodlužováním vyrobila celovečerní film. 2) Všechno je tu pěkné, navoněné, jak píše komentátor Matty, na první pohled lákavé...jako cukrovinky za výlohou. Až ochutnání nám dá poznat, že to skvěle vypadající cukroví je z margarínu a umělých sladidel. 3) 23letý můj oblíbený Vojtěch Kotek (barman) ukazuje svou tukem oblepenou hruď, 40letý Ondřej Sokol (homosexuál) vypadá, že ani nemusí hrát (!), 48letá Ivana Chýlková nezklame, ale ani zvláště nepotěší, 50letá Zuzana Bydžovská (kamarádka) je jako hamburger - stále stejná. (11.05.2014)

Alice Nellis zrežírovala jeden obstojný film: Ene bene. Odvtedy sa dala na nakrúcanie sračiek. Tentoraz dokonca recyklačne. Epizódu z rozsypávaním popola mŕtveho Slováka z urny vytiahla z filmu Výlet a pozmenene zasadila do Perfect Days. Z čistého masochizmu by som si rád pozrel aj prípadné voľné pokračovanie o lesbe, ktorá sa rozhodla poskytnúť svoje vajíčko osamele žijúcemu sedemdesiatnikovi, ktorý sa rozhodol mať bábo. To by som sa zase raz nasmial. (27.12.2012)

Opět jeden z nových českých filmů, který mě vcelku mile překvapil. Né že by to bylo něco extra - jak už tu bylo několikrát vytýkáno, čeští režiséři si prostě neumí vybrat jestli natočit komedii nebo drama, tak tam šoupnou od každého trochu a pak je to divné když se vám chce smát v nevhodný okamžik - ale na české poměry 21. století je to slušně natočený film, u kterého si krásně oddechnete. (01.04.2012)

Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Nejde ani o mainstream, ani o PP, smál jsem se a bavil (i těmi přesahy, které tam skutečně jsou) relativně dlouho a relativně dost, až do onoho osudného českého filmového momentu, kdy má divák v podstatě z ryzí komedie v mžiku přešaltrovat do "dramatu," buď to neodhadnou tvůrci, nebo ti diváci, každopádně je to únavné, když se u dost dojemné scény vysypání popela bez rozmýšlení blbě smějou. Ten vážný dějový zvrat není sice tak moc na nic, jako u Jiřího Vejdělka, ale stejně tam nemusel být. Že mě Alice Nellis někdy takhle zklame jsem fakt nečekal. 50%. ZNÁŠ TO. VŽDYCKY JE TO AŽ POTOM. (11.11.2011)

JALOVÝ PREFABRIKÁT. Začínám být alergický na tyto novodobé české rádoby komediální paskvily „ze života“, které se sice tváří strašně uvolněně a free, ale jsou tak prázdné a umělé, že je to až politováníhodné. Nellis jde bohužel ruku v ruce s posledními Vejdělkovými veledíly. ~ Jen pár postřehů: Naprostá absence normálně fungující rodiny – uvidíte jen prapodivné solitéry (různé orientace, asi aby to bizarní a málo pravděpodobné panoptikum postav bylo ještě o něco pestřejší a pro cílové publikum tedy zajímavější); páry, kdy muž a žena jsou (v nejednom případě) od sebe dvě generace… Povrchní vyumělkovanost a zdánlivá dokonalost... Však oni se lidi nadchnou miminkem, dojme je smrt, když se předtím postavy rozejdou ve zlém, udělají jim radost zvířecí čepičky a stromeček pro zvířátka atd. !!! (05.08.2012)