Perfect Days

Podobně jako u Tajností mám potřebu napsat, že film na mě nezapůsobil tak silně především proto, že jsem dvacetiletý kluk a neumím se moc vžít do pocitů ženy v přechodu. Jenže u Tajností mi to vlastně až tak nevadilo, protože mě nějak dokázaly vtáhnout. Ale Perfect Days, to už je opravdu nepříjemně nastavovaná kaše. Je to film střižený zcela podle konzervativního trendu českých filmů - buď točíme hořké komedie o období socialismu a nebo právě takováhle vztahová melodramata (Román pro ženy, Líbáš jako Bůh, Bestiář...), v nichž sledujeme hrdiny ve středním věku, co zoufale hledají lásku.. A objeví se chvíle vtipné, vážné i lehce erotické, přesně tak, jak konzervativní české publikum odchované na nekonečných seriálech vyžaduje. Ano, Perfect Days jsou vlastně takovým lépe natočeným (kamera, herci) dílem nekonečného seriálu. Po celou dobu sledujeme výjevy typu: dvě ženy sedí u vína a povídají si ,,Hele, tak co David?" ,,No, já nevim, ten je asi pořád s Monikou." ,,A ty bys s nim nechtěla nic mít?" ,,Tak jako asi jó, ale víšco, teď se o mě zajímá Martin, tak nevim, co s tim..." A já si vždycky v hlavě naštvaně promítám široké spektrum všech těch geniálních filmů o vztazích mezi mužem a ženou - od Amélie z Montmartru a Annie Hall přes Lásku nebeskou až ke Kdo se bojí Virginie Woolfové... A říkám si - jak je možné, že nám to tak zoufale nejde? Jak je možné, že český film nedokáže jít do hloubky a vždy skončí u toho, že tam lidi u vína řeší nějakého ,,Richarda" a ,,Adama" a ,,Davida", ačkoli nikoho nezajímají? Vždyť stačí jediné - neopakovat stokrát ohrané postupy, ale pokusit se na současné mezilidské vztahy podívat nějak originálně. Perfect Days vlastně nejsou až tak špatným filmem, ale jednak jsem od Alice Nellis čekal víc a druhak už mě nebaví dávat lepší hodnocení jen proto, že jde o český film, na který se aspoň dá koukat. Už jsem z toho unavený. (01.05.2013)

S "Perfect Days" mám jeden základní problém - viděl jsem je nejprve na divadle. Nikoli v režii Alice Nellis se Zuzanou Bydžovskou v hlavní roli, ale v Jihočeském divadle, kde si hlavní roli zahrála Věra Hlaváčková, což vám asi moc neřekne, ale s klidem můžu konstatovat, že jsem se u představení velmi dobře bavil, protože herecké výkony byly výtečné, navíc na divadle přece jen vypadají příběhy lépe, hlavně pokud jsou pro divadlo primárně určeny. Podobný pocit jsem měl například z "Boha masakru", který nebyl v Polanského verzi špatný, ale pořád se jednalo více méně o divadelní hru přenesenou na plátno, kde divadelnost byla potlačena ve smyslu menších gest, i když ani v tomhle případě se nejednalo o velký rozdíl. Původní hra byla dobrá, dobrý byl i film. V případě "Perfect Days" to úplně neplatí. Na plátno se nepodařilo přenést příběh tak, aby zůstal stejně vtipný. Není to ale proto, že by Chýlková nebo Sokol hráli špatně, naopak, jsou výteční, například v porovnání s otravným Kleplem prostě vynikají. Kotek je na pomezí toho, aby ho člověk nesnášel nebo si ho oblíbil. S novým sestřihem, který mu hlavní postava vykouzlí, vypadá více teple než celý Sokol. Problém u filmu je v tom, že je trochu roztahaný a nějak se díky tomu nedaří vtipy gradovat tak, aby skutečně vyzněli zábavně. Usmějete se, ale za břicho se popadat nebudete. Přesto se jedná o dobré převedení hry na plátno, které určitě neurazí. Navíc, téma je velmi aktuální, hlavně tedy pro ženy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/warrior-x-ms-1-sibir-5x-rychle-zbesile.html (25.02.2013)

Alici Nellis, zdá se, opustily ambice točit „velké umění“ a jala se parfémovat mrtvá zvířata. Perfect Days jsou navoněnou zdechlinou vcelku vážně míněným využitím reklamní (potažmo televizní) estetiky, předstíranou světovostí a neochotou ukázat alespoň kousek hnusu, který ona vůně překrývá. Neštěstí se dějí zásadně vedlejším, sociálně viditelně slabším postavám, hlavní hrdinka jen neví, kým chce být. Jakákoliv (zá)vážnější scéna je okamžitě vytěsněná infantilním humorem a popíkovým songem. Žije se pro hmotné statky a tělesnou slast. Divadelní členění na akty upozorňuje na původ předlohy a podtrhuje myšlenku života coby nonstop párty (narozeniny, Vánoce, Nový rok, Valentýn, narozeniny, Den matek, narozeniny). Hlavně si to užít. O „unheimlich“ věcech se zde, stejně jako v mnoha jiných romantických komediích, raději ani nemluví (dispozitiv sexuality tyto filmy přejímají v lepším případě z doby před padesáti lety). Nesmyslná tabuizace jistých témat, neschopnost mluvit na rovinu postavám komplikuje život a natahuje zápletku nosnou nanejvýš pro jednu epizodu televizního seriálu. Dospěle, bez hysterčení a pitvoření, nejedná nikdo a pokud už má v režisérčině světě někdo nárok být brán vážně, tak ne muži. Jeden z nich je za necitlivého burana, druhého si hrdinka během ponižující procedury přetvoří k obrazu svému (z alternativce v metrosexuála) a třetí je gay, plnící roli kamarádky na klábosení (s tou nadstandardní funkcí, že může posloužit rovněž coby dárce spermatu). Větší zájem Nellis v zásadě věnuje jen Erice, která jí je, předpokládám, nejbližší. Ostatní postavy redukuje na komediální figurky nebo zosobněná varování před tím, kam by se protagonistka svým poslušným plněním očekávané role matky/ženy v domácnosti mohla dostat. Jsou filmy, které nám dávají možnost na dvě hodiny uniknout do růžovějšího světa a jsou filmy jako Perfect Days, které nás do onoho světa zavlečou a dvě hodiny nás přesvědčují, že takhle a jedině takhle je to OK. Není. 35% (09.11.2011)

I když sem si po minulym filmu A.N. sliboval,že už nic od ní vidět nechci,tak nakonec sem do toho šel.A znovu o tom samym.Ženská po čtyřicítce,chce hrozně dítě,a tak použije všechny možnosti a způsoby,aby to dokázala.V tomhle je to stejně blbý.Ale do tohodle filmu se jí naštěstí podařilo vměstnat docela dost vtipnejch,nebo alespoň příjemně zábavnejch scén.A zadruhý má ve filmu silnou trojku,Chýlková,Kotek a hlavně Sokol,protože všichni hrajou fakt dost dobře.Takže námět,scénář za jednu,ale herci,některý scény za pět.50%. (03.04.2012)

Bizarní pseudoartový svět zhulené intošky (režisérky a scénáristky Alice Nellis) : opět idiotsky se chovající nereálné postavy, zoufalé režijní vedení herců, prkenné dialogy….. Znal jsem taky jednu Alici – také emancipovaná pražská intelektuálka, také studovala filosofickou fakultu, také chtěla točit filmy, také chtěla psát scénáře - také ji jednou takhle po ránu napadlo, že by mohla mít dítě ze zkumavky s homosexuálním kamarádem…… Jenže pak potkala bodrého moravského katolíka s velkou vinicí a je nyní ženou v domácnosti s třemi roztomilými haranty a peče úžasné bramborové placky. Krásně se holka našla !!! Produkce: In Film Praha (14.06.2020)