Café de Flore

Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) (22.10.2012)

Dva příběhy, časově tak nespojitelné, že divák má z toho tajemství zamotanou hlavu až do úplného konce. Cafe de Flore je film se složitostmi vytvářejíc bolestivé pocity všech hlavních postav a jejich emoce umí zachytit tak silně, že tragédie jejich duší ve vás budou dlouze doznívat. Krásné, zničující, hořkosladké a ještě mnohem víc... (15.04.2017)

Nevím, ty příběhy nemají společného vůbec nic. Příběh z roku 1969 zaujme celkem obstojně, ale je ho strašně málo. Potřeboval by více rozvinout a hlavně mít svůj vlastní film, protože ta plácanina moderní doby, která se tam neustále cpe, je naprosto nedůstojná. Nemá hlavu a patu, šílený střih, kterým lítá tam a zpátky a nic nenabídne, mně tedy určitě ne. Nejhorší na tom je, že si krade pro sebe většinu času. Dnes budu ještě hodný a dám větší hodnocení, než na kolik to opravdu cítím, ale ať už mi radši ani neleze na oči. :)) (30.08.2012)

Milovat znamená nejen někoho pevně držet, ale v pravý čas ho dokázat i pustit. Café de flore překvapí jako tichá voda. Svou sílu čerpá z rozházeného stylu vyprávění, luxusního soundtracku s chytlavým songem v titulní roli a z pointy, která může působit jako zázračný lék na všechna zlomená srdce. Ať tomu věříme či ne. (09.03.2012)

Film byl pro mě dost zmatečně sestříhán nehledě na to, že se odehrával ve dvou časových rovinách (což bylo snad to jediné, co mi dávalo smysl). Filmové úseky, které se odehrávaly v současnosti, pro mě byly dost nečitelné. Delší dobu jsem netušila, kdo je tedy vlastně ženou života hlavního hrdiny a co se stalo s jeho bývalou ženou. Prolínání vzpomínek, snových pasáží a současnosti, mě jen mátlo, a tak mi finále filmu přineslo úlevný pocit, že jsem konečně pochopila vzájemné vazby a posuny v čase … A že láska je i umět nechat odejít ze svého života milovanou bytost, to je po dvou hodinách filmu celkem nevalná pointa. Co mě ale na filmu dostalo, byla skvělá muzika - tady zvedám palec nahoru a přihazuji * (31.01.2016)