Do Ríma s láskou

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)

Faktem je, že Do Říma s láskou je spíš takový úsměvný, pohodový a nenáročný „romanťák“ než komedie s výbornými dialogy přerůstajícími do památných hlášek (na co je Allenův fanoušek normálně zvyklý, a proto může být tímto filmem zklamán). O humor se tu od začátku starala téměř výhradně linie se samotným Woodym (sprcha na pódiu mě spolehlivě sundávala, opravdu libový nápad!), na ty ostatní jsem se naladil až v průběhu snímku, tedy na všechny kromě té s Ellen Page, u které jsem se nudil, a do struktury vyprávění mi vůbec nezapadala. Vzhledem k ohlasům jsem čekal raději pouze průměrnou podívanou a tu mi také vrchní Neurotik naservíroval, takže za mě to budou lepší 3*. „Pane Bože! Syn je komunista, táta hrobník a máma bude mít asi lepru?“ (15.08.2013)

Další z mnoha zaměnitelných Allenových filmů, které si točí při svých evropských výpravách za dotacemi na podporu kinematografie. Jsou to tři anekdotky, které příjemně vyplní čas, ale nevyprávějí nic o Římu, Italech a lidech vůbec. Postavičky těchto Allenových filmů jsou neživotné, bez vlastností, slouží jen k vyprávění krátkých příběhů pro mírné pousmání. (22.01.2016)

Allen zřejmě definitivně dává poctu všem nejromantičtějším místům v Evropě. Už po několikáté natáčí stále stejně zábavnou a neskutečně "za srdce chytnoucí" story několika lidí/dvojic, které prožívají vše od zamilování, přes každodenní rutinu až po bouřlivé rozchody a hledání smyslu života. Woody Allen je tradičně silný v dialogových liniích a strhujícími scénáristickými přesmyky v až intimně osobních rozprávkách/myšlenkách hlavních hrdinů. Je to velmi opojné a velmi šikovně natočené. Jen bohužel pro velmi specifickou sortu diváků, kteří mají takovéhle příběhy rádi a vidí v nich alespoň částečný odraz svého romantického já. Pro zbytek to bude jen prázdný blábol - stále stejně na jedno brdo, s neskutečně luxusně vypadající Penelope Cruz. (18.05.2013)

Woodyho nový počin je vtipnější než většina jeho filmů, a vtipnější než všechny jeho nové filmy. Něco málo se nepovedlo (přesně asi čtvrtina), ale zbylé tři čtvrtě a Allenův návrat před kameru zaslouží absolutorium. (S)prostý vzkaz všem: pokud Woodyho Allena nemáte rádi, na jeho filmy (už) nechoďte. Více v externí recenzi pro kult na konci srpna. (20.07.2012)