La Source des femmes

Katalyzátor deju filmu je v podstate triviálny, no určite mal parádny potenciál na spoločenskú drámu s mierne feministickým podtónom. Bohužiaľ, scenár bol až príliš jednotvárny, bez poriadneho spádu, takže ja osobne som sa pri tomto filme celkom nudil a akosi márne som čakal, kým sa to celé rozbehne. Mám pocit, akoby to celé bolo neustále v tom istom kolotoči. Pekné scenérie, aj výprava, ale po epickej stránke to bolo dosť biedne. Ani dialógy neboli žiadne terno. Záhadou pre mňa zostáva, ako to môže mať tak vysoké hodnotenie. (02.01.2023)

Předesílám, že nejsem feministka, K máločemu mám tak daleko, jako k popírání faktu, že, slovy tohoto filmu, Bůh nestvořil muže a ženy stejné. Jenže, jak tu také zazní, muži a ženy mají žít vedle sebe, ne aby muži byli nahoře, poroučeli a rozkazovali a ženy poslouchaly a plodily. Existuje označení těch, kteří tohle nepobírají. Těm se, milé děti z pomocné školy, říká idioti. Ve světě, kde se děti rodí mrtvé nebo umírají záhy po narození, protože jejich matky jsou sedřené a vysílené, nebo se poraní během těhotenství při fyzicky náročné práci, zatímco jejich manželé, otcové těch dětí, se vyvalují v čajovně a vedou plytké řeči, je něco radikálně v nepořádku. V takovém světě je třeba mužům (navíc až asi na pět výjimek šeredným jak pondělní ráno) nakopat jejich líné zadnice, aby se pohnuli a začali něco kloudného dělat. V daném případě zajistili vodovod do vesnice. Muži tedy statečně, někteří s bičem v ruce, vzdorovali, nakonec však ustoupili z té směšné pozice, kterou mylně nazývají hrdostí, a jednou v životě skutečně něco udělali. Aby to nevypadalo tak černě, manžel hlavní hrdinky (jedna z těch výjimek stran vzhledu) byl bytostí citlivou a myslící, stejně tak jako její první láska, muž, který se čirou náhodou velmi příhodně objevil, jako protiváha její zatrpklé a žárlivé tchýně tu byl moudrý velkorysý tchán a, jako definitivní zadostiučinění pro uskřinuté mužské dušičky, dokonce i shovívavý imám. Tenhle film není komedií v pravém slova smyslu, není to ženská bojůvka za imaginární rovnost, která je biologicky nemožná, je to prosté sdělení pravdy, že když jde o prospěch všech, musí se všichni taky zatraceně snažit. (10.02.2014)

Rozprávka, fikcia, veselohra, schematická konštrukcia s rolami, kladnými a zápornými postavami, kde si európski tvorcovia dovolili všetko, ale v žiadnom prípade si nedovolili kritizovať náboženstvo a "dielo proroka". Lebo to si už v Európe asi nikto politicky korektný "nelajzne". Takže všetko je super a na dobré sa obráti a budú sa tie srnky s tigrami bozkávať, ako na obrázkoch v Strážnej veži. (19.11.2022)

Krásné, se špetkou humoru, teskné a nakonec pěkné... Bála jsem se jak to může dopadnout, ale nakonec jsem byla spokojená... Mimo jiné se mi líbil výklad koránu mezi ženami a imamem. (Pochopitelně v rámci možností. Svět se dívá na Korán zlovolně, ale není i Bible plná násilí? Osobně je mi to fuk, jsem ateistka.) Nakonec jde vždy jen o konkrétního člověka, co má v sobě. Někdo ženu uhodí a někdo by to nikdy neudělal a není to otázka náboženství. To se nám krásně popisuje vztah Leily s jejím manželem a oproti tomu jeho bratr a žena. Ale celkově mi příběh vdechl příjemné ženské zadostiučinění. A jen tak ze zajímavosti, podle krajiny se jedná o vesnici v horách Atlasu, tedy Maroko a jazyk ve filmu používaný je darija (čti dariža), což je neoficiální jazyk, který nemá ani svá pravidla pravopisu... Takže dávám plný počet za krásné zpracování a za návrat do země, kde jsem nechala kus svého srdce... (11.12.2013)

Celkem zrucne natocene a ta marocka kultura ma cosi do sebe. Potiz je, ze se na ni autori divaji ponekud schematicky a ponekud zvrchu, takze avizovanou pohadku nahrazuje kolonialni pohled se vsim vsudy. Ten mel Helmer v Absurdistanu taky, ale alespon mel nejakou stylizaci okolo a obcas vtip. Byl bych zvedav, co by si Mihaileanu pomyslel, kdyby nejaky Francouz vzal toho Lysistrata a natocil ho mezi rumunskymi "burany" v horach, no anebo rovnou nejaky American ve francouzskych Pyrenejich? (27.10.2014)