Temný krystal

Překvapivě výtečná fantasy. Se zajímavými postavami, zajímavými rasami a překvapivě temným fantasy světem (který je taky zajímavý). Výtvarná podoba je úchvatná, příběh podmanivý a je úplně jedno, že to připomíná Pána prstenů (tu více, tu méně). Temný krystal je nejen výtečný film, ale také jedno z nejdůležitějších a nejlepších fantasy vůbec a teď ho budu doporučovat úplně každému, protože tohle vidět je povinnost. A velmi fajn je taky stopáž, za hodinu a půl se tam toho stane opravdu hodně, a tak to ani chvíli nenudí. A jak ukázal Netflix, ten svět má mnohem větší potenciál. 95%. (17.09.2019)

Vidět Temný krystal jako dítě, tak by se mi hodně špatně spalo. Skeksisové jsou nádherně šerední a fauna s florou jsou dovedeny k dokonalosti. Prostě svět, který má vše a funguje. Kouzelná hudba Trevora Jonese dotváří zajímavý a napínavý děj této pohádky spíše pro dospěláky. Namluvení všech postav si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Vypíchnu Aughru ( ženskou postavu), kterou namluvil Frank Oz. A není to jediná postava, kterou namluvil. Běžte a sežeňte si "Dark Crystal" - mě stálo půjčení pouhopouhých 8 slovy osm lovů. (24.08.2008)

Tohle rozhodně neni pohádka pro děti, je to spíš pro dospělé a to je určitě ku prospěchu, protože se dala použít skvělá temná atmosféra a ty postivičky udělat takový strašidelnější a celý to je zasazený do pěknýho prostředí, ale na druhou stranu triky nejsou zase nic extra, i když vezmu v úvahu, že to je loutkový, spíš to vypadá jako ty postavičky z team america, teda hlavně Gelflingové, ale jinak ty postavičky působí dobrým dojmem, zlí Skeksisové vypadaj opravdu strašidelně a Gelflingové zase naopak a to je správně. Co se týče příběhu, tak ten je výbornej, jenže neni ničim výjmečný, všechno už se dalo mnohokrát vidět a zápletka taky nepatří k originálním a přesto se mi příběh velmi líbil a v podstatě i celej film, možná to bylo tim do jakého fantasy prostředí to bylo zasazený, fakt nevim (22.09.2005)

Velká oslava nejen praktickým efektům, ale především loutkářství a… maňáskovství? Jak to vůbec nazvat? Ačkoliv je to právě tato věc, díky které je film nesmírně unikátní, nebylo by se to podařilo bez velmi dospělého, kouzelného příběhu, který má až mytický rozměr. O to se stará hlavně provázání života Mystiků se záporáky, které přechází od nápadného srovnání po dialektickou dvojnost. Odtučněná hero’s journey, kterou si prochází Jen, je solidní základ snímku, stejně tak setkání s Kirou, která se mu stane rovnocennou společnicí. Ohyzdní Skeksisové jako antagonisté fungují, přestože z jejich dekadentního vládnutí vidíme minimum, jejich design o nich ve zkratce řekne vše. Probuzení Garthimů z naprosté nehybnosti do frenetického pohybu musí vyděsit každé dítě a jejich koncept na mě působil neuvěřitelně děsivě, byť ti lidští herci se za kostýmy úplně nevytratili. Což je ale jedna z věcí, která pro mě tu iluzi jiného fantastického světa občas zbořila. Jsou scény, kde je jasně vidět, že je to loutka – kde nemyslím na to, že koukám na Gelflinga šplhajícího po skále, ale kde koukám na loutku nemotorně předstírat, že šplhá po skále. Což je stále mnohonásobně lepší než být jako divák obětí špatného CGI. Ale zda je to lepší než průměrné či lepší CGI…? V roce 82 bych si tuhle otázku samozřejmě nepokládal, přesto je The Dark Crystal důkazem, že nejen počítačové efekty stárnou. (06.08.2022)

Ne, prostě jsem na to nedokázat dokoukat. Loutky mě vůbec nezaujaly, stejně jako nic jiného. Potvory jsou podle mě až moc přeplácané. Ti zlí navíc furt vydávají různé zvuky a ňufají a ňuhňají a ňušňají a překřikujou se a dělají ňúúúhúú... Loutky jsou hnusné a nejde u nich poznat, která z nich zrovna mluví. Příběhem by mě to možná tak na jednu hvězdičku zaujalo, ale prostě to zpracování odpuzuje... (17.07.2007)