Nenávisť

Sila tohto filmu je v tom, že veci, ktoré popisuje a kritizuje sa pravidelne v Paríži vyskytujú a heslo "so far, so good..." vyvoláva zimomriavky hlavne pri pomyslení na to, čo sa v Paríži dialo nedávno (nepokoje v novembri 2005, či v novembri 2007). Sám som zvedavý, ako to vlastne dopadne, lebo nemám pocit, že sa tam niečo vyriešilo... Zaujímavosti: V jednej scéne sa Hubert rozpráva s Julie Mauduech a ona sa ho spýta, "či sa už niekde nevideli...", čo je pravdepodobný odkaz na film Métisse, kde obaja spolu hrali. ## Keď sa traja hrdinovia snažia "dozvoniť" Astérixovi, tak na jednom zo zvončekov je meno Cassell. ## V niektorých anglických jazykových mutáciách filmu bolo meno Astérix pozmenené na Snoopy, keďže popularita filmu zašla ďalej ako popularita komixov o Astérixovi. ## DJ, ktorý sa vo filme objaví v okne a remixuje skladbu "Nique la Police" od DJ CutKillera, je samotný DJ CutKiller. ## Režisér Matthieu Kassovitz so vo filme objaví ako postava mladého skinheada, ktorého Vinz, Hubert a Saïd zmlátia, ale Vinz ho nedokáže zastreliť. (08.07.2008)

Známý francouzský herec Mathieu Kassovitz v Nenávisti dokazuje, že nejen herecký talent je mu vlastní, že je navíc i skvělým režisérem, ovšem zároveň i angažovaným umělcem, který dovede až neuvěřitelně přesně pojmenovat bolestná místa současné západní civilizace. Snímek o společnosti, kterou spaluje nenávist a která je ztracena v jejím začarovaném kruhu. Už sám koncept kvazidokumentární formy, k níž se váže černobíle laděný obraz, rámec vyprávění vsazený do jednoho dne, který je doplňován předěly - mezititulky v podobě časových údajů, maximálně autentický herecký projev a vulgární mluva a v řeči postav použitý argot a slang, explicitní důraz na míru násilí, nedějovost a paradoxní mimočasovost či spíše bezčasí snímku, které vytváří absurdní kombinaci s použitými časovými údaji v předělech, neboť ty vlastně ve vztahu k ději nemají žádný význam a slouží jen jako zdůraznění vším prostupující životní náplně hlavních hrdinů - totiž nudy. Vůbec nejvíce autentický je fakt, že v denním cyklu sociálně vyloučených hrdinů zcela chybí sada běžných denních rituálů, vyjma ranní hygieny tak úplně schází v integritě hrdiny složka superega - s většinovou společností ho vlastně nespojuje téměř nic... Skvostná je použitá hudba, která mnohdy dokresluje zobrazované scény lépe než tisíc slov (především pak live set "Nique la Police" od DJ Cut Killera). Prostředí sociálně vyloučené lokality má z pohledu nefrancouzského diváka zjevně univerzální rozměr, neboť některé aspekty lze vidět i v našich romských ghettech - život bez budoucnosti, absence vzdělání, drogy, hip-hop coby výraz odporu k systému a abnormálně zdatní breakující adolescenti točící se na hlavách, liší se jen počty ilegálně držených zbraní, počty zraněných i mrtvých a zatím ještě i míra nenávisti... Brilantní film. (22.06.2011)

Kontroverzní drama z roku 1995, které nastavilo zrcadlo společenských neduhů moderní Francie, dorazilo v temné době historie země. Nadčasový film, který je dnes aktuální víc než kdy dřív. Shodou okolností jsem Paříž nedávno sám navštívil a upřímně mohu potvrdit, že jsem se tam necítil ani trochu bezpečně. Velmi věrohodná sociální studie soužití přistěhovalecké (dnes již) většiny s domorodou menšinou. Z ústředního tria žida, Araba a Afričana nespustíte díky umělecké kameře a vedení herců oči. Filmem také proplouvá spousta citací a odkazů od Rodney Kinga, Taxikáře, až po prokleté basníky, Rimbaud a Baudelaire. (27.12.2019)

Ukázka z francouzskýho ghetta, kde se mladí pořád konfrontují s policií a policajty nenávidí. Obraz je černobílý, ale svět ten film černobíle nevidí. Ukazuje dobré i špatné poldy, stejně jako dobrý a špatný civily. Ústřední trojka je fakt dobře zahraná a vývoj dne se nejvíc promítá na Hubertovi (černoch) kterej to ze začátku vždycky uklidňuje a na konci už má dost a taky krade auto atd. Libová hudba je samozřejmostí. A nejlepší byl starej pán a jeho srací historka. (26.10.2009)

Věta, která se táhla celým filmem, tedy "Svět patří nám", jednoduše předurčila budoucnost Francie. Dnes Francouzi nemůžou na svůj současný stav země vůbec nic říct, protože režisér Mathieu Kassovitz to neskutečně vystihl. A to to vystihl deset let dříve, než se tam nějaké veřejné nepokoje vůbec začali dít. Opravdu...klobouk dolů nad tímto filmem. Vystihuje totiž skutečné soužití naprosto různorodých lidí, kterým částečně ani nic jiného nezbývá, než žít pospolu. Vincent Cassel kromě toho zahrál perfektně. Bejt ve Francii spolek Sparťanskejch hooligans, zřejmě by z nich zbyly jen třísky na podpal pro jeden z pařížských krbů. (23.11.2011)