Nenávisť

Ano, tento film tu lidé moc neznají, ale myslím, že o nic nepřicházejí. Ano, život v pařížské arabskočernošské čtvrti je jistě těžký, ale zase nevím, proč bych se měl dívat na film popisující jeden den v životě několika tamních ztroskotanců, když se v něm zrovna nic extra zásadního nebo aspoň zajímavého neděje. "Kids" byli aspoň vtipní. Tady jsem se zasmál pouze u scény "Je doma Asterix?", která byla v anglických titulcích poněkud zneftipněna nahrazením Asterixe Snoopym. (17.02.2005)

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)

V několika jednotlivých momentech velmi silné, ale chybí tomu nějaký silný scénaristický oblouk, který je často nahrazován improvizací, a bizardními WTF scénkami typu stařeček na záchodě, či redaktorka na mostě. Všichni neustále mluví, vyvolávají iluzi, že se něco děje, ale filmu by prospělo občasné zklidnění a hledání toho, co je za slovy a promluvami (nádherná scéna se sídlištním hip hop DJ). Před dvaceti lety ten film zasáhl Francii (tehdejší premiér Juppé trval na tom, že všichni jeho ministři film musí vidět), ale dnes už toto téma není nové, a chce to víc, než černobílý pohled na bezradné teenagery a zlé policisty, než poslepovaný sled scének s narychlo vymyšlenou pointou. (11.11.2016)

Natočeno to není zle, konec je působivý...jenže. Já zkrátka tyhle historky ze života mentálních potratů a lidských omylů prostě nemusím a otravují mě. Nepřizpůsobivý lidský odpad se během pár hodin toulá hnusnou Paříží, žvaní nesmysly plné vulgarit, chová se agresivně, krade na co přijde, rozbíjí, ničí a já jako divák k nim mám silný odpor. Podobný film si opravdu nedokážu užít a Cassel se celej film tváří jak píčus. Opravdu nevím, co mě na téhle nudě bez nosného děje mělo bavit. Asi Asterix? Za mě fakt ne... 2* (30.08.2014)

Hymna hejterstva, ktorá bude mať vždy čo povedať, pretože jej téma je stále aktuálna a nadčasová a jej stvárnenie padá presne ako dobre mierená rana do ksichtu. Nenávidím ťa, lebo v mojom obmedzenom betónovom vesmíre predstavuješ všetko, čoho sa mi nedostalo... a zrejme som sa o to ani nesnažil. Je to sčasti oprávnený pocit, že za môj stav je niekto zodpovedný.. - niekto druhý.. - a je jednoduchšie kričať, ako diskutovať, je ľahšie urážať, ako skúsiť sa dohodnúť. Ako pre koho... - ale tu je jednoduchšie mstiť sa prvému, kto sa naskytne, než hľadať príčiny a možnosti úniku, zložitejšie ako prchavý účinok drog. Svet je džungľa, v ktorej síce slabý neprežije, ale silný musí neustále zápasiť. A že nie je dôležité, ako padáš, ale ako dopadneš? Ten pád trvá omnoho dlhšie... (08.06.2018)