Nenávisť

Nějak nevím, co k tomuto filmu říci více než to, že mě to prostě nebavilo. Zpočátku jsem příliš nevěděla, do čeho jdu. Nezkoumala jsem to. Dívala jsem se na něj kvůli imdb top 250. Nebylo to ničím objevné, ani zpracování mě příliš neuchvátilo (až na černobílou, která filmu dodává důraz a naléhavost), snímek dohromady nepojil žádný pořádný příběh, tak se mnohdy zdálo, že se to jen tak vleče a někam dovleče a ve výsleku se to nedovleče vůbec nikam. Prostě to kolem mě proletělo a vyšumělo do ztracena. Filozofické moudro o pádu bylo zajímavé, s hrdiny jsem se ale neztotožnila a jejich problémy mě nezajímaly, tudíž ani jako nositel životních pravd u mě film příliš nezafungoval. (20.08.2012)

Království steadicamu a záběrů, u kterých ani nemůžete přijít na to, jak byly natočené. Prostě po formální stránce výjimečný film, který nádherně vypadá. Zároveň mě ale obsahově trochu nudil. Ale přeci jenom ta poslední scéna, ta to zas trochu dostala nahoru a trochu zase dostala obsah na úroveň formy. 7/10 (16.04.2014)

Nehorázně působivé a syrové. Nevím jestli je to tou černobílou kamerou nebo relativně neobvyklým prostředím, ale na tohle se nechytají ty stovky a stovky sociálních vyloučených dramat z USA, kterými nás každoročně zámořská kinematografie bombarduje. A hrozně bych chtěl vidět jak některé záběry s použitím vrtulníků či plošin vznikaly. V době předdronové maximálně působivá kamera. 10/10 (23.12.2015)

Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ... (10.06.2007)

V několika jednotlivých momentech velmi silné, ale chybí tomu nějaký silný scénaristický oblouk, který je často nahrazován improvizací, a bizardními WTF scénkami typu stařeček na záchodě, či redaktorka na mostě. Všichni neustále mluví, vyvolávají iluzi, že se něco děje, ale filmu by prospělo občasné zklidnění a hledání toho, co je za slovy a promluvami (nádherná scéna se sídlištním hip hop DJ). Před dvaceti lety ten film zasáhl Francii (tehdejší premiér Juppé trval na tom, že všichni jeho ministři film musí vidět), ale dnes už toto téma není nové, a chce to víc, než černobílý pohled na bezradné teenagery a zlé policisty, než poslepovaný sled scének s narychlo vymyšlenou pointou. (11.11.2016)