Nenávisť

Ťažko vysvetliť presne prečo ale pre mňa jeden z najlepších filmov vôbec. Obsah a forma sa vynikajúco dopĺňajú. Jednoduchý príbeh, ktorý sa viac menej úspešne snaží obsiahnuť aj zaujímavé myšlienky. Sociálne noir, ktoré znepokojí obsahom a poteší formou. Vynikajúci Cassel (ale aj ostatní), zaujímavá práca s kamerou, sympatická hudba. Dobrý film... a to myslím naozaj DOBRÝ. Videl som ho 8x a teším sa naň zas. PS: Asi pred nedávnom som si uvedomil, že v samotnom filme sú minimálne dva odkazy na Scorseseho Taxikára. Našiel niekto viac? (30.06.2005)

Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" (13.09.2022)

Film dostává docela jiný nádech po smrti dvou chlapců v roce 2005 a následovných násilnostech. Je to pochmutný příběh o nejnižší vrstvě obyvatelstvá z předměstí, které vedou své války se systémem, který není schopen je začlenit adekvátně do společnosti. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. ..... (18.10.2015)

Hymna hejterstva, ktorá bude mať vždy čo povedať, pretože jej téma je stále aktuálna a nadčasová a jej stvárnenie padá presne ako dobre mierená rana do ksichtu. Nenávidím ťa, lebo v mojom obmedzenom betónovom vesmíre predstavuješ všetko, čoho sa mi nedostalo... a zrejme som sa o to ani nesnažil. Je to sčasti oprávnený pocit, že za môj stav je niekto zodpovedný.. - niekto druhý.. - a je jednoduchšie kričať, ako diskutovať, je ľahšie urážať, ako skúsiť sa dohodnúť. Ako pre koho... - ale tu je jednoduchšie mstiť sa prvému, kto sa naskytne, než hľadať príčiny a možnosti úniku, zložitejšie ako prchavý účinok drog. Svet je džungľa, v ktorej síce slabý neprežije, ale silný musí neustále zápasiť. A že nie je dôležité, ako padáš, ale ako dopadneš? Ten pád trvá omnoho dlhšie... (08.06.2018)

Jedno francouzské předměstí, rasová problematika, nepokoje, pouliční bitky a protesty, černobílá ruční kamera. La Haine má možná ambice nabídnout komplexní pohled na věc jako třeba In The Name of the Father v UK, ale v průběhu divák zjistí, že vlastně jen klouže po povrchu a zůstává tak pouze šokující, bez širšího rozměru, podobně jako třeba Romper Stomper. Ne že by dané téma a jeho zpracování nemělo žádnou cenu, nebo výpovědní hodnotu, ale jedno celodenní šaškování smradů po betonové džungli s pár syrovými momenty ještě legendu tesanou do kamene nedělá. (13.06.2023)