Réžia:
Andrew HaighScenár:
Andrew HaighKamera:
Urszula PontikosHudba:
James Edward BarkerObsahy(1)
Měl to být klasický vztah na jednu noc. Nesmělý plavčík Russell si po večírku s přáteli ještě zašel do gay baru a ráno se probudil s kocovinou a Glenem. Přestože výchozí podmínky nebyly příliš nadějné a oba muži se lišili jak povahou, tak zkušenostmi a představami o vztazích, nedokázali si dát sbohem. Jejich společný víkend ubíhá v diskusích, drogách, sexu a znovu diskusích, při nichž postupně vycházejí na světlo další a další zážitky, názory, odhalují se jejich já, která v podstatě touží po tomtéž. Vzchází tu naděje na skutečný vztah? Anebo je jejich společný čas omezen právě jen oním víkendem? Přestože se Víkend soustředí na homosexuální vztah, otázky, které otevírá, mají obecnější platnost. Hledání odvahy k překonání obav, vzpomínek na minulost a otevření se citu – to jsou témata univerzální a stále aktuální. Na formálně jednoduchém a výrazově lakonickém snímku je nejzajímavější autorova úspěšná snaha o autenticitu, pečlivě vystavěný scénář a precizní herecké výkony obou hlavních představitelů Toma Cullena a Chrise Newa. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (98)
Nebylo to špatné, ale přistihnul jsem se, že se občas nudím. Koukali jsme na to s kamarádkou, musela si odběhnout, za chvíli se vrátila a ptala se mně, co se mezitím stalo. Tak odpovím, že si povídali, ale nic zásadního. Na to ona odvědí, no, tak to už dělají 45 minut :) Asi tak... spíš dokumentární zachycení dvou dnů dvou gayů. Žádné zvraty a napětí nečekejte. ()
Je to nenásilné, nekonfliktní, bez hloupého patosu nebo do extrému dotažených citových výlevů, ale stejně mě to nevzalo. Mám dojem, že právě homosexuální vztah je téma, které téhle indii trochu škodí. Film vypráví o vztahu dvou lidí, přičemž nezáleží na jejich pohlaví. Univerzálnost tématu je skvělá, všudypřítomný závan odlišnosti mileneckého páru od zbytku světa se mi ale nelíbí. Heterosexuálové se zde, snad s výjimkou Jamieho, chovají jako skupina nechápavých homofobů, z čehož homosexuálové chtě nechtě vycházejí jako citliví altruisté, což je poněkud roztomilý mýtus. Glen prohlásil, že homosexuálové možná víc tančí, ale jinak dovedou být úplně stejná hovada jako ostatní. Takto nadtematický film by se toho měl více držet. 65% PS: Při pohledu na některé zdejší komentáře mě ale zamrzelo, že i takto jemný film dostává dementní, oplzlé nálepky - není potom těžké při tvorbě queer díla sklouznout ke šťouchancům do heteráčů. Vzpamatujte se, prokrista. ()
Pěkné, autenticky zahrané a hodně konverzační. Ve Víkendu se střetávají v názorech dva různé pohledy na svět, ale nelze se k některému z nich přiklonit. Oba hlavní hrdinové mají svou vlastní pravdu, životní směr a cíl, čímž se nabízí otázka, jestli spolu i přes četné odlišnosti mohou být. Dynamický, ale krátký vztah dvou náhodně se potkavších lidí, kteří mají na to, aby se lépe poznali a prožili krásné chvíle pouze jeden víkend. Zkrátka velmi dobře natočený a do jisté míry i hodně komorní snímek, který vyniká univerzálním tématem a hereckými výkony obou hlavních herců. ()
Možné Spoilery. Tak tohle bylo nádherné. Tak lehce natočené, žádné vnucování jejich pocitů divákům, přirozené, psychologické otázky tam taky byly. A především velké plus za ten konec, že se z toho neudělal nějaký happyend, ale skončilo to jako v normálním životě. Prostě se potkali, strávili spolu víkend, určitým způsobem si navzájem ovlivnili své životy a potom se rozloučili a pravděpodobně už se neviděli. Krásné... opravdu nádherný snímek, který se nebojí bourat tabu a že tu bylo několik lechtivějších scének. Tohle je opravdu nezapomenutelný film. Díky Andrew Haigh. ()
(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (5)
- Snímek byl časopisem Premiere zařazen mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob. (kostak)
- K imitaci erekce a spermatu byly ve filmu použity mrkve a tekuté mýdlo. (Stanislaus)
- Namísto skutečných drog šňupají herci ve filmu glukózový prášek. (Stanislaus)
Reklama