Až vyjde mesiac

Kacířsky se doznávám, že od Wese Andersona jsem dodnes viděl jen Fantastického pana Lišáka, který se ovšem tehdy zrovna dvakrát neshodl s mojí momentální náladou a od té doby čeká na druhou šanci. Po Až vyjde měsíc mu ji tedy rozhodně dám. A rozhodně se také (konečně) podívám na Andersonovy starší filmy, protože tenhle mě doslova okouzlil, a to úplně vším. Originální, vtipná, roztomile dětsky dospělá podívaná, perfektně obsazená, ještě lépe napsaná a zrežírovaná a se skvělou Desplatovou hudbou. No co můžu chtít víc? (09.03.2014)

Andersonovy filmy jsou jak výlet za hranice vědomí .. mám pocit, že ten svět znám, ale je tak osobitý, hravý a originální, že není jak jinak se do něj podívat než skrze režisérovo vidění. Jeho filmy nejsou ani dospělé, ani dětské, prostě takové universum pro nadšence, kteří nemají chuť zářezy počítat a jen se baví tím, s čím (a kým) svérázným na nás autoři vyrukují. Po lišákovi je tu další báječné nahlédnutí do světa dětí, kteří jsou dospělejší než jejich o dost starší mentoři. [OSCAR 2013] .. jediná nominace za originální scénář. Tady platí to originální doslova, protože spojení dvou hračičků jménem Anderson / Coppola zaručuje spoustu netradičních filmových zážitků. Pro mě jeden z favoritů Oscarového klání v této kategorii. Jen si musím postesknout, že opomenuta byla třeba kamera nebo výkon mladičké Kary Hayward. (12.02.2013)

,,MILUJI TĚ, ALE NEVÍM O ČEM MLUVÍŠ....“ /// … tahle slova nejsou z huby chlápka úpícího 20 let v manželským chomoutu, ale od 12ti letýho Sama. Hrdinové tohohle příběhu jsou totiž děti a všichni ti hvězdní dospělí jim jen sekundujou (páč pak by se na to dívali jen pravověrní Andersonovi příznivci). Takže děti, dva samostatní podivíni bez přátel, zdrhaj za samotou a tlupa skautů a dospělejch jde po nich. Žádný drámo, akční vysilující souboj s vlky či pedofilem (?). Jen spousta píčovinek, různejch filmařskejch vychytávek, fines a kulisáckejch frajeřinek. Barvy, mimika a zvláštní příběh. Chlapce čeká sirotčinec nebo elektrošoková terapie a dívka …. prostě věci, který se dějou pořád. Já tomu všemu teda moc nerozumím (příběhu jo vole, nejsu zas tak blbej). Tomu nadšení. Z čeho? Zvláštní druh humoru (je to vůbec humor)? Z těch zvláštností? Z týmovýho ducha družiny? Či snad výjimečně rušným zářím roku 1965? Ne, ne, ne! Filmový umění Wese Andersona jde mimo mě. Neuráží mě. Jen votravuje. P.S.: Až půjde kolem šachty strýčka Verbala, flákněte mu tam kolečko s tímhle filmem. Mě by totiž zajímal jeho erudovaný pohled na rekonstrukci a dokumentaci celkového procesu, tj. všech fází, které proběhly v souvislosti se vznikáním tohoto díla v rámci dobových souvislostí, za nichž scénář, casting, režie i kamera a další nezbytné věci vznikali a zda – li (podle něj) společensky stále fungují. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do přírody a potřebuju nějaký skautský rady (jak přežít a tak). 2.) Jsem fascinován myšlenkou jít po stopách migrace starých Chickchawů během sklizně . 3.) Thx za titule ,,Byzon1“ a ,,hubert21“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.09.2012)

Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. (19.07.2012)

S Moonrise Kingdom jsme se hodně skamarádili a už jsme spolu strávili několik večerů. Těším se zase někdy. Nečekal jsem skoro nic a dostal jsem zážitek roku. Stylizace, situační komika, takřka nikde nezklouzne do trapnosti, a pod tou slupkou na povrchu je naservírovaná krásná látka pro zamyšlení... (Krásný minipříběh dospění Nortona - viz obrázek na stole na začátku a na konci). Způsob filmování a posuny kamery čistě po 90° bez pohledů z úhlu... lahůdka. (03.11.2012)