Divoký Django

8/10. Příběhově asi nejpřístupnější Tarantinovka, která nezapomíná na skvěle vypointovaný scénář, absurdní scény a přesnou hudbu ALE tentokrát využívá i vyššího rozpočtu - což jde znát z každého záběru. Obsazení je jako vždy hvězdné a mimo DiCapria si to imo nejvíc užíval Waltz, jehož postava byla správně komická ale nikdy ne tak moc, aby spadla do škatulky přehnanosti. Žánrovka nešetřící krví a černým humorem měla jediný problém... byla příliš utahaná. A to mám dlouhé příběhy fakt rád, ale tady jsem cítil, že to mohlo být o nějakých dvacet minut kratší. Škodí to především úplnému vyvrcholení, které nemá tak silný tah na bránu. Škoda... jinak by to byla dokonalost. (17.06.2019)

Daleko žánrově čistější, než jsem čekal. Trochu sice zamrzí, že se Tarantino vzdal komplexnějšího pojetí příběhu. Na druhou stranu je ale nehorázná zábava sledovat jeho podání tradičního pistolnického westernu, kde bok po boku vládnou ultimátní hláškař a neoblomný motherf*cker. Vůbec tak nevadí, že má film jen jednu regulérní přestřelku (zbytek jsou spíš "brutálně násilné chvilky"). I v téhle podobě film skoro nestihne nudit a nechává diváka hltat jak vypiplané dialogy, tak nekončící zástup cool momentů, ve kterých se můžete kochat nádhernými scenériemi, stylovou hudbou nebo přepáleným krvavým násilím. Všeho je zkrátka tak akorát, aby to vydalo na ultimátní žánrovou žranici, která už snad nemohla být divácky vděčnější. (10.01.2013)

Kdo by čekal regulérní špageťák bude notně zklamán. Jde dokonce spíše o typickou kecací tarantinovku ve westernových kulisách než o poctu žánru (respektive žánrům) se vším všudy. Dalo se to sice čekat, ale i tak je to věčná škoda, protože jestli někdo, tak právě Quentin měl na to zkusit vyzvat svatou taliánskou Sergio trojici (Leone, Sollima, Corbucci) na jejím výsostném poli. Každopádně je zcela jedno "co to je/není", když jde hlavně o sakra dobrý i stylový film. Samozřejmě platí, že čím více máte nakoukáno, tím více odkazů si všimnete, ale ve výsledku je jedno zda víte, na kterou žánrovou klasiku se odkazuje na harfu hraná Pro Elišku v salónku či ty zbylé stovky aluzí na kde co; na své si ostatně při scéně porodních potíží betaverze ku-klux-klanu přijdou i fanoušci monty pythonovského humoru... Má to pouze dvě vady na kráse. Jednak délku. Je to příliš krátké a z toho důvodu na mnoha místech nemístně zkratkovité. A poté finále bez pomalu gradovaného duelu z očí do očí. Což je faux pas z neodpustitelných, Quentine! (14.01.2013)

-D JE NEZNĚLÉ. -JÁ VÍM. Kdy Tarantino natočí western, byla jen otázka času, když většina jeho filmů z nich vychází. Tady sledujeme tak vycizelovanou verzi Divokého západu, že se mi jen těžko věří příběhu, postavám, snímku jako takovému. Klasické tarantinovské záležitosti v díle, které kromě jasně antirasistického postoje a děj zachraňujícího DiCapria nemá moc co nabídnout. Tarantina jsem nikdy zvlášť neprožíval, ale z jeho posledních dvou filmů jsem byl tak nadšen, že mě tahle už druhá otočka zklamává o to víc :-( 70%. (21.01.2013)

Tarantino vyznává lásku drsným chlápkům s koltem u pasu a jakkoli si celý westernový svět upravuje k obrazu svému, nevypadne ani na okamžik z příběhu, pocty ani včas odlehčené nálady. A ať už se v soundtracku ozve rap, hlavní hrdina nasadí sluneční brýle nebo neodolatelný Leo zběsile přehrává, pořád vím, že tohle je ve své podstatě dokonalá žánrovka. To jen její režisér se i přes špičkovou práci stává obětí sama sebe. Po emočně bohatším Kill Bill a dokonale vybroušených Panchartech už zkrátka v cestách za pomstou a v nekonečně-znepokojivých dialozích s uzemňující gradací není kam stoupat. (15.01.2013)