Chlapec na bicykli

Kamera se hodně zaměřuje na hlavního hrdinu, kterého snímá v detailech a polocelcích v různých úhlech. Jeho svět a jeho pohled na svět tak máme v bezprostřední blízkosti a vtahuje nás do hrdinova života, abychom ho pocítili spolu s ním. I když jsou některé jeho projevy negativní, divák pochopí, co ho k nim vedlo. Rozumí tomu zmatku, opuštěnosti a touze k někomu patřit, která je nešikovně vyjádřená i projevená, protože hrdina je malý kluk, který si zatím neprožil zrovna šťastné dětství a reagovat vstřícně moc neumí. Nebyl nikdo, kdo by ho to naučil. ____ Ten film je normální a reálný, s hezkým koncem. Moc se mi zamlouvá přístup belgické policie (sociálky), její pochopení pro situaci, které tak dává naději na zlepšení. Zatímco příkrý trest a unáhlený soud by v téhle dětské popraskané dušičce vyvolaly jen další vzpouru a nasměřovaly by ji do pekel, tady mu dali další šanci a ukázali názorně, že všechno nemusí vždycky skončit špatně. /15. 8. 17./ (15.08.2017)

prvý film bratov dardennovcov, ktorý som videl (hanbím sa) ma veľmi oslovil; i napriek tomu, že sa jedná o sociálnu drámu, hlavným hrdinom je problémové dieťa z detského domova a má minimum humoru a maximum prvkov, ktoré by z toho mohli vytvoriť naozaj pochmúrnu filmovú depresiu, dardennovci urobili svieži, pozitívnou energiou a životom nabitý film o zanikaní jedného vzťahu a vznikaní nového a o tom, že niekedy, pri "priaznivých" podmienkach a za istých okolností (a ak je človek dostatočne životaschopný a priebojný) si môžete vybrať aj vlastnú rodinu - navzdory ustálenému "porekadlu"; k dobru celého filmu prispievajú skvelé ústredné 2 herecké výkony v podaní výborne nacastovaného Cyrila a nádhernej, sympatickej a dokonale kladnej Cécile de France v role kaderníčky Samanthy; (30.03.2012)

Pozoruhodná záležitost v několika ohledech, především nadčasové téma odloženého dítěte a pěstounství je pro mě rezonující, Thomas Doret v roli dospívajícího Cyrila natolik přesvědčivý, že bych se bála mít ho doma a na druhou stranu Cécile de France až zcela nepochopitelně trpělivá, hodná, milá, že se postupně stávala neuvěřitelnou.. Na mě příliš rychlé tempo, tvůrci to vrhli kvapíkem a já se domnívám, že skutečné, trvalé a pevné pouto vzniká časem, přála bych si s nimi strávit víc chvil, víc okamžiků, momentů, kdy bych měla možnost těm dvěma ten nový vztah uvěřit.. (17.02.2021)

„Já nesním“ Na první pohled kluk, který ví, jak to chodí a jak v tom chodit. Záhy je ale zřejmé, že sám nástrahám společnosti, bezohledné jako on sám, jenomže bezohledné promyšleně, čelit nedokáže. Uvědomuje si alespoň souvislost mezi přežitím a rychlostí. Musí být rychlý a nezvykle rychlý je také film. „Chvíli zaváháš a přijdeš o něco podstatného“ platí pro Cyrila stejně jako pro diváka. Dardennové svého hrdinu charakterizují v akci a skrze akci, ne prostřednictvím slov, na něž nezbývá mnoho času. Sociologický rámec přitom není a nemůže být omezen prostředím rodiny, rozpíná se do mnohem širšího a tedy hůře „podchytitelného“ prostoru, což má nemalý podíl na ohromné autenticitě filmu. Ostatní zásluhy náleží představiteli hlavní role, jehož „bezvýchovnost“ působí naprosto přirozeně již sama o sobě, ještě více pak s vědomím okolností. Otcova lhostejnost Cyrila nutí hledat zástupnou figuru, přičemž je jasné, že Wes i Samantha jsou jenom dočasnými náhražkami, nikoli dlouhodobějším řešením. To může přinést jedině chlapcovo akceptování překážek, jež život přináší a jimž se po většinu filmu (vzhledem k věku zcela logicky) vyhýbá. Závěrečné pokorné přijetí tvrdého pádu (v doslovném i přeneseném významu) může značit předčasně počínající dospívání, ovšem také pasivní podrobení se nešťastnému údělu. Zůstává na nás, abychom si odpověděli, kam může kluk jako Cyril dojet. Nejenom otevřeným koncem Kluk na kole připomíná jiné dospělé dětské, resp. dětskou perspektivu zohledňující filmy, zejména Zloděje kol a Nikdo mne nemá rád. Díky nadčasovosti kladených otázek by stejně jako ony jednou mohl zklasičtět. 80% (24.03.2012)

Hodně civilně natočený až k dokumentárnímu pojetí tíhnoucí snímek o citovém a hodnotovém tápání kluka, který se musí vyrovnávat s pocity osamění a zrady poté, co ho vlastní otec poslal do dětského domova a dal najevo naprostý nezájem. Není divu, že kluk šlápne vedle a zanedlouho přestoupí zákon. Po obsahové stránce je Kluk na kole věcný, přesný a důvěryhodný. Po stránce formy už tak spokojený nejsem, ale uznávám, že francouzští tvůrci nemůžou za to, že mi v jejich filmu chybí kousek Kachyňovy poetiky nebo Truffautovy citové angažovanosti. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2014)