Jako opice

SPOILERY „To je výchova.“ Píle, vůle, odhodlání. Přísnost, soustředěnost. Žádné emoce. Přesto potřeba citů. Jak asi dopadne tahle cesta z dětství na švédský způsob? Požadavky společnosti nutí obě dívky, z nichž starší nahrazuje té mladší chybějící mateřský vzor, volit při hledání vstupenky do (mužského) světa velkých ambicí a vlastního sebe-uvědomění krajní řešení. Ohroženým druhem přitom v celém filmu nejsou ženy, ale právě muži, jimž může jediné neopatrné gesto vynést obvinění ze sexuálního obtěžování a „jejichž“ symboly chlapáctví (kůň, puška) rovněž ovládají, nebo se učí ovládat ženy (závěrečná scéna krásně naplňuje úsloví „být na koni“). ___ Svou frustraci z nedostatku kontroly, z nutnosti poslouchat příkazy, které pro ni zosobňuje Emma (proto také své sestře říká, že ji nenávidí), Sara příznačně ventiluje rozmlácením plastového koníka. Zatím nemá tolik síly, aby osedlala toho skutečného. Motiv ovládání a pocitu moci se objevuje s úvodní scénou, ve které se zatím podřizuje jenom pes. Stejně poslušný se ale později ukáže být také otec (spíše okrajově přítomný, jako všechny mužské postavy), který dcerám raději ve všem vyhoví. ___ Snaha nenechat si vzít svou nově nabytou a sotva poznanou moc je nakonec důvodem rozpadu vztahu Emmy a Casandry. Jsme nicméně ponecháni na pochybách, zda je to, co se zrodilo z jejich mlčení, skutečně upřímným přátelstvím, nebo jen vypočítavým krokem k získání výhodnější pozice. Emma své nové kamarádce/přítelkyni sice důvěřuje, jak ukazuje scéna se zavázanýma očima, ale zároveň jejich vztah vnímá jako formu experimentu, po jehož krachu si bere zpět svou finanční zálohu. I když se Emma vztahu nebrání, přijímá jej víceméně trpně, cítí, že oslabuje její mimořádně pevnou vůli a činí ji zranitelnější. (Tou skutečně zraněnou je v závěru nepřekvapivě emoce více vystavující Cassandra.) Strach ze ztráty kontroly u ní vytváří potřebu návratu ke starému, chladnokrevnému já, kdy měla city dokonale pod kontrolou. ___ Informace jsou nám dávkovány velmi pozvolna a se skandinávskou skoupostí na zbytečné řeči a emoce. Až téměř po hodině filmu poprvé slyšíme jméno Cassandry. Její identita se tím alespoň pro nás stává důležitější a v závěru ji můžeme snáz litovat coby oběť. Do té doby zkrátka nebylo třeba, abychom její jméno znali. Díky velkému prostoru pro divákovo domýšlení souvislostí neslouží film k hanění jednoho konkrétního typu výchovy/rodinného modelu (co se stalo s matkou?). Něco se dozvíme dostatečně pozdě, aby nás toto odhalení přimělo k přehodnocení dosavadního chování postav (kdo je vlastně Sebastian). Styl režie je stejně „neuvolněný“ jako samotná Emma. Statická kamera, opakující se uvozovací a ukončovací záběry a o to silněji působící kulminace nastřádaného napětí ve finále, kdy musí nevyhnutelně dojít k westernovému duelu (nechybí ani obligátní záběr s větrem hnaným trsem slámy), z něhož se ale nepřekvapivě vyklube dokonalá antiteze velkolepých kovbojských přestřelek. Holky tyhle věci prostě řeší po svém. Zvlášť ve Švédsku. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, Brygmi, FlyBoy (20.05.2018) (menej) (viac)