The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenzie (98)
Začátek je excelentní, slušná atmosféra a tajemství. Je to dobře filmařsky natočené i dobře zahrané. Jenže ve druhé, nejpozději třetí kapitole je jasno, oč jde a už jen člověk stále více netrpělivě čeká, až bude ten předpokládaný konec. A ty rádoby filozofické dialogy o vině a trestu, dobru a zlu, navíc podávané výrazně z ateistického pohledu, by setřeli studenti prvního ročníku filozofie - už jen proto, že některé premisy se podsouvají a jiné berou za dané, aniž by byly. Kdo do těchto nekonečných disputací ateistů a věřících trochu vidí, zjistí, že tvůrci se sice trochu snažili jít mírně pod povrch, ale ne zase moc, a v určité chvíli už skutečně jde jen o plky, které jen nabírají směr k očekávanému konci, aby ho tak nějak ospravedlnily. Po pravdě - nakonec mi byl Kiefer nesympatický (už jen proto, že slova jako lítost, pokání, špatné svědomí, snaha o nápravu, možnost se změnit mu fakt nic neříkala) a víc lidsky na mě působil ten kněz. ()
Když John Hurt doufá v odpuštění Boha, měl jsem takovej pocit, že právě Sutherland je onen Bůh. Poněvadž zpovídat se přijde nečekaný návštěvník, kterému se podaří překlopit konverzaci, kde se ke svým hříchům přizná samotný kněz. Ten hlas, emocionální projevy, přirozenost Sutherlanda ve mne vyvolala hrůzu a na těle husí kůži, Hurt je fenomenálním knězem a oba dva ventilují fascinující herectví. S akcí se moc nepřehání, je komorná a moc jí není, jedná se o několik krvavých výstřelů a jeden tvrdý výslech. Se zbraní to Kieferovi jde, ke slovu se dostanou i jeho klasické citáty "Damn it! My father was son of a bitch!" - Nejvíc mne dostala situace s prázdným revolverem a zejména jeden delší monolog zabijáka. "Heleďte, rozhlédl jste se po světě kolem nás? Je to naprostá žumpa. Špinavé malí lidé, žijící své špinavé malé životy. Násilníci, pedofilové, podrazáci. Natolik jsme k tomu spjati, že to vnímáme jakožto běžnou součást našeho života pouze do momentu, kdy se to netýká přímo nás. Jen v takhle podělaném světě si můžeme myslet, že si takové bytosti zaslouží žít. Bytosti, kteří vybudovali svůj život na bolesti a utrpení druhých. Uvědomují si své činy, ovšem nezajímá je to. Prokázali někdy lítost? Ne." A ta pointa se spojitosti obou aktérů mne úplně odrovnala. ()
Deset epizod o šesti minutách aneb jak si nejdříve splést epizodu s trailerem a následně zkouknout celý seriál během jediného večera. A závěr po onom jednom večeru s Johnem a Kieferem? I saw it coming. Jakkoliv egocentricky takové prohlášení může znít, nic to nemění na tom, že já od prvního dílu tušila, kam celý příběh spěje. Nevěděla jsem sice proč (motivy jednání mi docvakly až někde v půlce celé série), ale s každým dílem více jsem věřila, že vím, k čemu. A není to proto, že by moje schopnosti odhalovat zápletky byly nějak mimořádné; nohy si v tomto případě podráží sám scénárista tím, že každému dílu dává prostor jen několika minut. Kolem diváka se tak nevytváří komplexní, složitý svět, kde je možné vydat se mnoha cestami, ale docela obyčejný, přímočarý příběh s několika krátkými flashbacky do minulosti. Co mi tak nakonec sedlo nejlépe, byly ty krátké dialogy o spravedlnosti, svobodné vůli a dalších filosoficky orientovaných tématech. I tady sice jako student filosofie budu tvrdit, že božskou morálkou ovládanému knězi šlo racionálním uvažováním zasadit mnohem hlubší rány, na druhou stranu je ale na té zabijákově pragmatičnosti cosi zvláštně sympatického. Cosi, co se v seriálech moc často nevidí. Poznámka: Kdybych neodhadla zápletku a kdyby mě pointa dostala, šla bych možná i na pět. Takhle i přes nesmírnou řemeslnou zručnost nemůžu jít nad tři. ()
Serial podle meho gusta - Keifer "24" Sutherland v dalsi zabijacke roli (par jistych scen opravdu pripomene tento serial), otevrene konce, perfektni dialogy a herecke vykony ... Ano, hned me pri pohledu na filmografii tez upoutal "cerveny" serial. Stahl sem si vsech 10 epizod a jen koukam ... Samozrejmosti je necekany vyvoj a zajimave dejove zvraty - v 8. epizode ten nejlepsi v tomto serialu. Na zaver je treba dodat, ze i s malym kasparkem se da hrat velke divadlo - dej na nekolika metrech ctverecnich, ale vzhledem k hercum a dialogum si to bohate vystaci. Keifer Sutherland je serialovy buh ... Souhlas s kazdym 5* hodnocenim. ()
To, čo by väčšina režisérov využila ako ideálnu látku pre dychberúcu údernú dva a pol hodinovú na Oscara čakajúcu drámu, si trio Mirman-Sutherland-Hurt strihlo ako dokopy hodinovú minimalistickú minisériu v geniálnom formáte, mimo hlavného prúdu mainstreamovej produkcie v spracovaní na štýl "urob sám a ušetri". Divák teda strávi hodinu pri komornej dráme stretu kňaza a zabijaka, stretu dobra a zla. Obaja sa snažia dostať pod kožu toho druhého a zahnať ho do autu, no s pribúdajúcimi minútami sa postupne ukazuje, že všetko nemusí byť tak ako sa zdá, a dobro či zlo sa stávajú len ohybnými pojmami skrývajúcimi pravú podstatu veci... Približne v tretej štvrtine dojde k veľkému zlomu v deji, všetko sa prevráti naruby a diváka priklincuje k sedačke... A k tomu si pripočítajte spomienkové návraty na zabijakove chladné akcie, v ktorých sa odhaľujú skutočné povahy jeho obetí a zároveň krok za krokom spoznávame nekompromisne konajúcu hlavnú postavu. Pri sledovaní tohoto kúsku mi ani tak nevadil Kieferov kurací ksicht a on aj Hurt sú jednoducho skvelí. ()
Reklama