Futurologický kongres

Robert Nozick ve svém díle Anarchy, State, and Utopia píše o tzv. "experience machine"; stroji, který by nás ponořil do věčného snu. V této simulované realitě bychom nečelili žádnému utrpení, které známe z tohoto světa. Nozick následně dodává, že řada lidí by si život v tomto alternativním světě nevybrala, z čehož vyplývá, že potěšení nemůže být jedinou hodnotnou věcí v lidském životě, jak tvrdí například hédonismus. Futurologický kongres představuje dvouhodinový rozbor této myšlenky, který osobně nemůžu hodnotit tak vysoko jako ostatní. Ať už proto, že animovaná část na mě působí dějově roztříštěně a oproti hrané části i méně zajímavě, nebo jednoduše proto, že jako celek mě, narozdíl od jiných, Futurologický kongres téměř nijak emocionálně nezasáhl. (01.07.2013)

Připadám si jak upištěná pubertální kravka, která se vzteká, že už ji nebaví mít malá prsa a když ji konečně vyrostou, zase ječí, že si přes ně nevidí na nalakované nehty na nohou... Protože já se těšil, že v kině zase jednou uvidím něco nového, sondu do duše každého z nás, která měla bodovat hlavně probuzením našich emocí. Dlouho to vycházelo, jenže náramně rozměklé srdce zarazily ty omalovánky uprostřed... Supr nápad, propojit takhle dlouhým úsekem animovaný film s hraným, ale já když jsem naměkko, intelektuální přednáška je to poslední, co bych si přál slyšet. (13.08.2013)

Nemůžu se rozhodnout, zda to bylo tak úžasné nebo tak zbytečně komplikované. Hraná část byla dokonalá, Robin Wright je krásná a skvělá a v Princezně nevěstě byla opravdu perfektní. Animovaná část mě překvapila/nadchla/zklamala...sama nevím, co si myslet. Chvíli jsem byla dojatá, chvíli se nudila, zkrátka je to film, který musím vidět ještě alespoň jednou, abych si na něj mohla udělat jasnější názor. Prozatím to je za tři hvězdičky. (05.08.2013)

Metaforické exhibování, míchající chutě věčného mládí, náročnosti oddané, zralé mysli věcí Sirael. Slyšení vzpurné marionety s lidským přesahem. Svět pod hlavou točící se výhradně na hraně, animovaně. Tvorba předstíraných tvarů emocí na klíč. Sémiotické odkrytí zastíraných pleší. Odešla "životnost" ducha i duší, zůstala jen iluzivní hudba, povrchní salva, převlékající se existence dík ampulce uměl/eck/é inteligence... Obhajoba sebe sama, obhajoba herce jako živého člověka, který nevyšel z módy. Jeho zkušenosti, možnosti, energie, jsou těmi želízky v ohni, ingrediencemi kultury, a ne virtuální pocity, ony bezkrevné emoce aranžované figuríny, vytvořené technologickou pamětí doby, uchovávané pro zhýčkanou smetánku, zlenivělé publikum budoucí éry. (01.03.2017)

Satira s metaforami prekypujúcimi fantáziou, fantáziou prekypujúcou metaforami a šedou, krutou a vtipnou realitou. Šancu na komerčný úspech v tom moc nevidím a to je možno dobre. Len tak ten film niekde objaviť, zapnúť a nechať sa prekvapovať. Tak originálny, krásne divný film sa len tak nevidí. 90% …………… 2023: Čítam predlohu, film si ale už znovu nekuknem. Nechcem si to pokaziť. (26.01.2014)