Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny

Humorom, akciou a brutalitou prešpikovaná jednodhubka o malom mestečku s populárnou záložňou (súdiac podľa návštevnosti), v ktorom sa môžete nechať ostrihať u dvoch súperiacich holičov, stretnúť bandu všivavých feťakov, Froda väzniaceho v stodole pyramídu sexuálne zneužívaných žien, nasratého heavymetalového trpaslíka, upísať sa diablovi či zájsť na show na počesť Elvisa Presleyho. A to rozhodne nie je málo. 80% (23.01.2014)

Mne to prišlo veľmi zábavné, niečo medzi Sin City a filmami od Tarantina. Nie je to nič svetoborné, ale v tomto žánri dobré. Tri grindhousové poviedky, ktoré sa medzi sebou prelínajú, okrajovo pripomínajú tvorbu Quentina Tarantina, ale na jeho dokonalosť nestačia. Jedná sa však o veľmi čierno-humornú zábavu, kde som jednotlivých hercov skoro nepoznal (Thomas Jane, Paul Walker, Vincent D'Onofrio alebo Brendan Fraser), ako boli perfektne namaskovaní. Matt Dillon, to je úplný dvojník Bruce Campbella, tie jeho grimasy, to je neskutočná podoba. Historky majú solídny spád, luxusnú kameru a strihy, ktoré tiež veľmi evokujú Tarantinovu tvorbu. Každý fanúšik bizarných postáv a príbehov musí byť nadšený. (04.11.2019)

Kromě několika debilních postav to nabízí – vlastně už téměř nic. Něco tak prázdného, ale tvářícího se hrozně sebevědomě jsem dlouho neviděl. Snaha přiblížit se Guyi Ritchiemu nebo snad i Tarantinovi je patrná, ovšem dějová prázdnota a vyčpělost jsou cítit na míle daleko. Alespoň trochu zajímavou se jeví prostřední povídka o znovunalezené manželce, tedy do té doby, než se všichni začnou chovat jak po nepovedeném neurochirurgickém zákroku. Samotná zastavárna žádnou stěžejní roli nehraje, mohla to být třeba pumpa, „zápletce“ by to nijak neublížilo. Ostatně to platí i s připitomnělou rivalitou mezi dvěma holičstvími. Propojení jednotlivých historek je nezajímavé a pro samotný děj nijak přínosné. Herecké obsazení je možná pestré, ale nikdo nedostane dostatek prostoru, aby se předvedl. Humor jsem nenašel, sorry. Jedna prázdná scéna střídá druhou, stejně zoufale nevtipnou. A opravdu v kreslených storyboardech vidí někdo něco rafinovaného nebo objevného? Je to stejně o ničem, jako zbytek tohohle průšvihu. (08.06.2019)

Takovýhle odvaz už jsem u filmu hodně dlouho nezažil. Naprosto nečekaná rána plná energie, vtipu a kvality. Po pár minutách sledování byste rozhodně netipovali, že po necelé dvouhodinovce budete naprosto uchváceni. No tedy, já rozhodně byl. Nejprve trocha nostalgie za Paula Walkera, a poté brilantně secvakané příběhy, které měli prakticky vše, co bych očekával od správného filmového počinu. Pro mojí osobu je to jedno z překvapeních roku. 90%! (01.04.2014)

Snad s výjimkou přelomového Trainspottingu mě nikdy moc nebaví projekty, ve kterých se věnuje příliš mnoho prostoru smažkám a jejich bludným postřehům. Moje bloky a předsudky mi tady nabourala hlavně Walkerova konverzace v autě. Dialog ohledně zmatku kolem židů a účasti těch dvou zoufalců v árijské konfederaci mě upřímně rozesmál. Zastříhala jsem ušima, že by snad ještě mohla padnout i nějaká další hláška a dala jsem jim šanci. A nelitovala jsem. V kategorii hlášek se na ně dotahuje ještě Vincent v zastavárně a jeho negativní přístup k černochům v pornu, kde trefně přirovnává negří genitál k vlhkým hovnům (omlouvám se, ale to řekl Onorfio, já s ním jen souhlasím!). Když člověk několikrát prudce vyprskne smíchy, nemusí už zbytek až tak úplně zasíťovat, no rozhodně tady ten bešamel mezi hláškami nebyla nuda. Všichni si to ohromně užívali. Matt Dillon ve svém příběhu jede na maximum a Brendan Fraser coby kočovný Elvis je bravurně kýčovitý. Sice mi pak dva dny v palici dokola jela Amazing Grace, ale stálo to za to! (29.08.2013)