Elektra a její pravda

Film ze začátku vypadá dosti podvratně, ale veškeré naděje na vytvoření si paralel se současnou situací v Maďarsku zabije ideologicky hodně poblitý konec. Nehledě na to, že Jancsó je jedním z režisérů, jehož filmy časem strašlivě ztrácejí, podobně jako Antonioniho. (garmon tu k tomu napsal něco, co si myslím tak nějak taky.) (19.11.2011)

Ninina pravda je taká, že dokáže v kine zaspať aj na 70 minútovom filme. Ehm. Ale to bolo len na krátko a niekde pri konci. Mám rada filmy s dejom a na experimenty si veľmi nepotrpím, podobne ako na lyrické a iné veci, ktorým neveľmi rozumiem, ale toto sa mi napriek tomu páčilo. Viac-menej. (Lumiere - 9.4.2014) (09.04.2014)

"Představ si, že to některá z těch nahých borek na konci záběru zkazí a oni musí všechny ty náročné choreografie jet znovu. To se jí po natáčení v hospodě pěkně prodraží, aby všem koupila panáka!" Několikrát mi na mysl vytanula spojistost s filmem Sergeje Paradžanova Ašik - Kerib: čiré auteurství, dosažené specifickými formálními prvky (kdo si u Elektry nevšimne, pro režiséra typického způsobu snímání, ten je slepý); volné čerpání z folklóru, který se zároveň mísí s moderní technikou (u Paradžanova tomu byly kalašnikovy a kamera, u Jancsóa do děje vstupuje vrtulník, jako alegorie ptáka Ohniváka); spousta více či méně čitelných symbolů; propracovaná, výrazná estetizace. Klíčem k interpretaci by u Elektry měly být okolností maďarského povstání v padesátých letech, avšak i pouhá obecná myšlenka předávání moci je dostatečně nosná. V samotném závěru pak snímek vyznívá nezvykle revolucionářsky - metaforou s příběhem o ptáku Ohniváku explicitně vyjadřuje, že pouze, je-li vše staré zbořeno a spáleno, může vzniknout nový, nezkažený řád. Ona poslední Elektřina slova: "Ať žije revoluce!" koneckonců mluví za vše. (24.10.2011)

Tak nevím, zda své zklamání dokážu slušnými slovy vyjádřit. Každý superlativ, který by mne napadl, bych mohla naroubovat na drama Elektry. Hodinu jsem nevěděla na co se dřív dívat: tvář Mari Törőcsikové, skvěle zvládnutý komplikovaný prostor před kamerou, délku nekonečných záběrů a snímání kamery, choreografii scén fascinovaných folklorem a rituály, jednotu času, místa a prostoru, jistě nelehkou práci s davem lidí a zvířaty vždy zároveň v několika plánech, inspiraci divadlem, mnohé intertextové odkazy…všechny ty písně! Nadšením jsem ani nedýchala, neschopná se odrhnout od obrazů. Moc ráda bych se mýlila, ale pětihvězdičkový film, který jsem považovala za odvážnou politickou metaforu, poslední scéna devalvovala v prachsprostou revoluční agitaci a pro mne proměnila ve zklamání roku. Dlouho jsem nevěděla, jak film ohodnotit, ale protože mi z hlavy nemizí, dám přednost okouzlení formou před výpovědí. Ovšem na mém znechucení to nic nemění. (19.10.2011)

Pro uživatele O*R*I*N: vrtulník je zobrazení jakéhosi alegorického ptáka. Moc pěkná na tom celém byla zaťatá a pak vysmátá herdekbaba Töröscik, úžasná opět kamera a pak jasně pohyb komparzu v pustě - připomíná to vlastně dětské hry "rybičky rybičky" anebo tanečky "kolo kolo" či "pásla ovečky" - pamatuju na to ze školky, ale u Jáncsóa z toho chvílemi mrazí. Divím se, že to nikdo nepasoval vedle Godardů a Fassbinderů - ve své době to muselo být extra nové. Tarkovskij o Jancsóovi v denících mluvil hodně opovržlivě, ale kameru měl jinou taky až po něm. Nicméně - Red Psalm mě dostal víc - adaptace antických věcí by měly mít větší dosah (a přesah), než pouhou aktualizaci. (13.10.2010)