Resident Evil 5: Odveta

No ty vole, môže to byt ešte horšie ? Asi hej. Aj keď úvod, spomaľovačky, hudba, Bingbing Li a rekapitulácia všetkých dielov potešila, ale to je tak všetko. Milla je furt celkom k svetu a akcii nieje málo, ale celý čas sa tu len strieľalo, aby sa naši hrdinovia dostali z bodu A do B a tam potom čo nám predhodia konečne niečo zaujímavejšie, hodia nám pred oči záverečné titulky. Nechcel som si tento diel vôbec pozrieť, ale keď už som videl prvé štyri diely a vrátili sa tu len ako reklama niektoré postavy s predošlých dielov, tak som sa nakoniec k tomu dostal. 45% - 2* (08.11.2015)

Film je naštěstí dost krátký, takže nestačí být úmorné jeho řetězení atrakčních podnětů, jež rezignuje na tradiční příběhové rámce. A to přes to, že nelogicky uspořádaná kanonáda podnětů se projevuje například v tom, že celý film má konstantně velmi rychlou průměrnou délku záběru (2,4 vteřiny; 2144 střihů), kdy třeba závěr překvapivě není výrazně rychlejší než většina filmu (což běžně bývá). Z perspektivy filmu jako nástroje k vyprávění příběhů se pak můžeme vrátit k rétorice komentování rané kinematografie - Resident Evil: Odplata je intelektuálně i narativně primitivní kinematografie. Jenže co s tím, když je primitivní tak hrdě, poctivě a dalších dílů se budeme dočkávat přinejmenším do doby, než se Paulu W. S. Andersonovi (producent, režisér) a Mille Jovovichové (hlavní role) rozpadne manželství? Více poznámky z doby premiéry.. (10.08.2016)

Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě. První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako "doopravdy". Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo "Geniálně přebujelé ego". Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně. No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: "Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!". A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednu hvězdu zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuňavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zůstal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem. (02.01.2013)

Čtyřka se mi po druhém zhlédnutí docela líbila, ale tohle už je opravdu moc. Ujeté akční rodeo. Už mě to ke konci vážně dost nudilo, pořád jen jedno a to samé. Dosud byla pro mě nejslabší dvojka, ale tento díl je ještě horší. Po fajn trojce jde série opět dolů, a tak jsem zvědavý, jakou šílenost pro nás autoři chystají na závěr... 35% (05.05.2015)

Asi už to bude mým pokročilým věkem, když mě nevzruší ani pohled na Millu oděnou v obligátní Rudé právo či jinou tiskovinu a režisér se snaží za pomoci zpomalovaček, aby i mé čivy geronta vyslaly nějaký signál do měknoucího senilního mozku, marně ztopořit můj smysl pro videohry. Zbytečně. Kolikrát mi zpomalené záběry přesto přijdou i na vraždící Alici extrémně rychlé, neskutečně komplikované choreografie soubojů od Vlastimila Harahunda to ještě víc zdůrazňují, nevěřím jí pak ani bezkozí běh ve žraločí kůži a to jsem si jí chtěl jeden čas vzít za muže. Škoda. Snad překoná smutek a nepověsí herecká tanga na skobu jen proto, že Bumbum li je daleko větší kočanda a jistě nejen mne bavila podstatně víc. I přes zběsile našláplou akční podívanou, mě snímek nudil díky absenci nějakého příběhu alespoň ve stylu "Sňatků z rozumu". Neééé, hovno, ale aspoň něco se tam dít mohlo, když už skoro eliminovali staré zlaté zombitche. Tři hvězdy dávám vlastně jen za posledních 15 minut, Tajfunem bortící se led doprovázený slušnou mjúzyk. Přesto věřím, (jsem si jistý) že slintalové od herních konzolí budou spokojeni a ani oni nebudou muset zapojit víc než 30% svých chorých mozků. (25.09.2012)