Veľký Gatsby

SKVĚLÁ KOMEDIE..! No, vlastně ne tolik.. rozjezd totiž trvá dost dlouho, asi hodinu, do "rande" Gatsbyho a Daisy, kdy Luhrmann konečně opravdu přizná žánr a dál je film už konstantně vtipnější a vtipnější.. až do finále, které je opravdu k popukání :-D Nechápu ale, proč si vlastně Luhrmann pro takový počin vybral tuto předlohu, když např. Zločin a trest nebo Sever a jih by v tomto (v podstatě) TELE-TELE-stylu-humoru vygenerovalo mnohem víc smíchu (předlohu jsem ale nečetl, takže si možná Luhrmann vybral dobře, ale v tomto smyslu ji dost nevyužil). V některých okamžicích se styl humoru přibližuje Simpsnům a (spoiler) při okamžiku Gatsbyho umírání jsem měl dokonce na tři vteřiny pocit, že Luhrmann cituje legendární scénu z filmu ve filmu z Bressonových Čtyř nocí jednoho snílka (..!). Vedle toho ale opravdu nechápu, proč se tvůrci obtěžovali s tak nákladnými dekoracemi, protože nemají ve výsledném dojmu ani funkci vlastně žádný opravdový vliv na výraz příběhu ani možná esejistická podpatra snímku, a celý svět filmu působí skoro tak abstraktně a neživotně jako podlaha atelieru Trierova Dogville. Většina záběrů, kde se postavy přímo nemusí dotýkat žádných rekvizit, působí, jakoby je natáčeli před zeleným pozadím (herci jsou tak špatně nasvícení vzhledem k druhému plánu) a všechny ty velkolepé místnosti, zahrady a hrady jsou doklíčovávané, což mě dost uklidňuje, protože kdybych si představil, že "jen kvůli komedii tohohle typu" vyhodili tolik peněz, musel bych se (s přihlédnutím k letošní velmi velmi neutěšené ekonomické situaci českého filmu) asi zbláznit.. Jinak, člověka napadá ještě jedna interpretace, jak to možná Luhrmann celé myslel. Už před pár lety na jednom zimním FAMU-workshopu s americkými jednosemestrálními studenty jsem si všiml, že většina z nich si pod pojmem "alternativní" či "nekomerční" film nedokážou představit naprosto nic jiného, než low-budgetové parodie hollywoodských blockbusterů. Jiný typ filmu prostě není možný. Buď blockbuster anebo jeho parodie, nic jiného neexistuje (Jarmusche např. tihle kluci a holky vůbec neznali). Tak mě napadlo, jestli si třeba Luhrmann nemyslí, jak nedělá nějaký superodvážný "alternativní" art-blockbuster, když takhle przní toho Fitzgeralda, ale vlastně pak nevím, co chce parodovat. Hollywoodský styl hraní? Fitzgeraldovo dílo? Postavy v tom románě? Anebo sám sebe? Neviděl jsem žádný z jeho předchozích filmů, takže jakože můžu rozvádět tyhle nadsazené fabulace.. pravděpodobně už ale asi všem došlo, že se prostě a jednoduše jedná o další příliš drahý, původně asi vážný, nepodařený film. (16.05.2013)

Luhmann teda vie ako na seba strhnúť všetku pozornosť! Pokračuje v ťažení veľkolepých vizuálnych orgií, ktoré predviedol v doposiaľ, každom snímku, ale tentokrát to vyšperkoval do maxima. O to viac som mu za to vďačný, pretože všetky jeho predchádzajúce filmy by bez tohoto aspektu nemali šmrnc a drive. Buz jednoducho vie ako zaujať aj mainstreamového diváka v námetoch artfilmových. Za to mu patrí rešpekt a obdiv. Samozrejme o nič menej mu neodopieram ani režisérske schopnosti, napriek pomerne rozhodenému rozprávačskému štýlu film drží veľmi dobre pokope, pretože je vo svojej podstate len klasickou tragédiou s romantickou zápletkou. Herci koncertujú, no ešte väčšiu pozornosť na seba strháva soundtrack, ktorý je doslova brutálny. 85%. (16.02.2014)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. (15.01.2017)

Já nic jiného v podstatě od Luhrmanna nečekala. Ano, je to film pro masy, Baz tímto moderním pojetím obrovsky zariskoval a určitě se objeví názory, že nectil knižní předlohu, vůbec už se nedivím tomu odsunutí premiéry až do letní blockbusterové sezóny, přesto film ale rozhodně není tak povrchní, jak se někomu může zdát. Neztratila se podstata knihy, jen je trochu přizpůsobená dnešní době. Z počátku jsem byla hodně zmatená, byly zde momenty, kdy jsem si řekla: "Jo, tak tohle bude film blízký mému srdci", ale hned v záhy, přišel moment, kdy jsem si řekla: "No to snad nemyslí vážně", byly zde totiž momenty, které jsou na hraně parodie, jenže jakmile jsem se dostala přes tu fázi, kdy jsem musela překousávat, že v tak obrovské dobové klasice hraje hip hop, tak mě film dokázal pohltit. Audiovizuál je místy vážně omamující, na filmu jde vidět každičký utracený dolar, hned několik scén mi dost připomínalo Moulin Rouge, Baz pak výborně umí podávat romantiku, má výborné hudební cítění a umí danou scénu skloubit s perfektně pasující hudbou, taková pasáž se skladbou Young and Beautiful má přímo magický účinek. Velký Gatsby je film, kterému by se toho určitě dalo vytýkat hodně, mám výhrady především k postavě Daisy, v závěru pak Baz nedokázal plně propojit hlavního vypravěče příběhu s divákem, ale jednoduše jsem si film užila a z kina odcházela spokojená. (16.05.2013)