Rozchod Nadera a Simin

Film s najekologickejším anglickým názvom. Ja viem, že ten vtip je trápny, ale stále ma baví. Nemôžem tvrdiť, že som zažila podobné problémy, ale o nefungujúcich rodinách (alebo ako to nazvať) niečo viem, každopádne mi príde iránsky svet natoľko vzdialený tomu nášmu (alebo môjmu), že mám veľké problémy sa sžiť s postavami a chápať okolnosti a svet ich očami. Neustále sa objavujúce nové a občas aj prekvapivé skutočnosti, že nič nie je tak ako sa na prvý pohľad zdá a nedá sa všetky problémy ľahko vyriešiť, lebo občas ľuďom predsa len viac záleží na ich viere, presvedčení a hrdosti ako na peniazoch. Neviem, ťažko mi je posúdiť, ale najmä som rada, že som videla, lebo keď ma film núti premýšľať, viem, že som tých 120 minút v kine nezabila zbytočne. (Lumiére - 31.3.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Skvěle rozehrané drama, s výborně rozestavenými figurkami a civilními charaktery, které po celou dobu těží z úžasného scénaře, jenž vám nic nepodstrkuje, nepřibarvuje, nepůsobí vyumělkovaně, ani nemanipuluje s emocemi, byť právě emoce se nacházejí ve filmu rozhodně silné. Kompromisu mezi "srozumitelností" širokému (západnímu) publiku a nahlédnutím do tamější kultury bylo dosaženo a konkrétně koncept diváka jako soudce je něco, z čeho by se právě západní filmy mohly, resp. měly přiučit. 8/10 (29.02.2012)

Asghar Farhadi svoje postavy očividně moc nemiluje, když je staví před zcela neřešitelné osudové volby. Je jasné, že ať už se v jednotlivých situacích rozhodnou jakkoliv, vždy někomu ublíží. Hlavní postavy řeší, zda se rozvést, či ne, dcera volí mezi matkou a otcem, vedlejší postavy mezi mateřskou a prací či lhaním a pravdou. Je toho spousta. Od klasické tragédie, která vychází z rozporu mezi dobrem a zlem, se tak přesunujeme k moderní tragédii, v níž spolu bojuje dobro s dobrem, což ale neznamená, že by se síla utrpení zúčastněných postav nějak oslabovala. V podstatě se nám tu opakuje schéma Nolanova Temného rytíře, kde Joker mistrně navozoval situace, v níž musí postava volit, ovšem každé rozhodnutí vede k neúspěchu: když se Batman odmaskuje, Gotham bude bezbranný, ale když se neodmaskuje, Joker každý den někoho zabije a Batman za to bude nepřímo zodpovědný. Když zachrání Batman Denta, zemře Rachel, když Rachel, zemře Dent. Volit musí také Gordon i Dent, a opět v duchu tzv. „no-win situation“, známé ze šachové hantýrky jako „nevýhoda tahu“, což je termín označující pozici, při níž je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout, a nejlepší by bylo prostě nedělat nic. Asghar Farhadi se nám jinými slovy snaží naznačit, že pokud chceme zažít stejné dobrodružství jako postavy z amerických filmů o Batmanovi, nemusíme jezdit do lunaparku nebo Disneylandu, ale stačí si rezervovat letenky do Íránu. Anebo si dát šachy. (28.04.2012)

Intimní rodinné drama ze současného Iránu, uvnitř kterého se skrývá tragický příběh antických rozměrů. Příběh, ve kterém i detail jako jsou nevynesené odpadky, může sehrát roli v dalším osudu postav. Dokonale konstruovaný příběh připomíná svými narativními postupy, hrou s vodítky a diváckými očekáváními spíše detektivku, než vztahové drama. Režisér pracuje s kompozicí záběru v několika plánech a vytváří tak komplexní obraz světa, což napomáhá celkové autenticitě filmu. Pod tíhou íránské teokracie a tradic se odehrává příběh dvou lidí, kteří se po letech společného života odcizí a těžce k sobě hledají cestu zpátky. Tedy situace, se kterou se lehce ztotožní diváci na celém světě, o čemž možná vypovídá i přes padesát filmových cen, které film posbíral. (14.01.2014)

Je smutné, když rozum mezi tolika dospělými má jen to děcko. Je štěstí, že je to v tak dobrém filmu. Atraktivita a "vděčnost pro západního diváka" totiž pramení nejen z pohledu diametrálně rozdílné kultury na důsledky rozpadu vztahu, ale především z toho jak moc dobré, překvapivé, strhující a emoce budící to v každém momentu (i ohledu) po celou stopáž je. Prostě a jednoduše to navzdory veškerému zobrazovanému neveselému dění nadchne; příběhem, zvraty, autentičností, herci, detaily, náznaky, nedoslovností... Prostě vším. (27.12.2011)