Ošklivá slečna

Je to zážitek, pozorovat, jak tehdejší totalitní Československo chtělo samo sebe vidět; to mezidobí mezi první polovinou 50. a druhou polovinou 60. let, ta směs iluze, propagandy a hlubiny individuálního života (ovšemže "hlubiny" v občansky schválených mezích). Když zapomenu na smyšlenost toho postbudovatelského soudružského života, jsem v tom. Nálada hutná, Medřická s Högerem nádherní - oni dělají ten film tím, čím je (v součinnosti s obrazem a autentickým Libercem). Přijmout skutečnost tak, jak se zde imaginárně maluje, ostatně stojí za to: teprve tehdy jsem totiž schopen vnímat drama svědomí (no řekněte sami, kdo by s tím dělal takové štráchy). Stran jednání postav: Původní nevěrohodnost jeho rychlého tlačení na pilu vyvrácena závěrečným odhalením; původní nevěrohodnost její rychlé proměny vyvrácena hodinkami a rukopisem o Buchenwaldu. Skvostně rozprostřeno. Poslední vteřiny trpí přepálenou řemeslnou jímavostí, ale to se vsákne. Musím ovšem hodně přivírat oči nad tématem emigrace a hodně zatnout zuby při "Ano, možná ho sem pošlou. S revolverem.", abych tomu ty čtyři dal. (07.02.2012)

Působivé komorní drama je hereckým koncertem Karla Högera a Dany Medřické. Základní příběh je jednoduchý s pro tu dobu typickou kriminální zápletkou. Rozkrádání a zpronevěra byly tehdy nejčastějšími delikty, asi stejně jako dnes. Prostý příběh, velmi civilní a úsporné herectví ústřední dvojice a na morálku a čestnost apelující závěr asi nebudou lákadlem pro současné mladé diváky, ale pro mne to byla příjemná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy herci ještě uměli hrát. (14.06.2013)

Oldřich Daněk bývá často vyzdvihován v souvislosti se svými komorními historickými dramaty, plnými ironických dialogů, ale stejně vynikajícím způsobem dokázal nabídnout i psychologické příběhy ze současnosti. Je škoda, že se na tuto ranou část Daňkovy tvorby poněkud zapomíná. Střet dvou odlišných charakterů v Ošklivé slečně funguje během počáteční „romantické komedie“ stejně výborně jako v druhé polovině ve znamení vážného dramatu s kriminální zápletkou, byť náhlý žánrový přechod mě, přiznám se, na chvilku rozptýlil. Dana Medřická se své role zhostila s obrovskou vervou, spočátku baví v poloze až úsměvně fanatické soudružce posedlé prací a fakty, s proměnou nenásilně ukazuje svůj půvab a s dalším zvratem i obrovskou škálu pestrých emocí. Nejen závěrečná výměna pohledu mezi Medřickou a Högerem, nasnímaná v pološedé álejí opadaných stromů, je zde nesmírně působivá. Přesto mě předchozí film se stejnou dvojicí a rovněž podle Daňkova scénáře Zde jsou lvi (1958) zaujal o něco víc. 80% (07.01.2021)

Ale co. Zvyšuju na 5. Už jsem to viděla x krát a nenudila jsem se ani jednou. Sice se v dobových kritikách opakuje tvrzení, že Daněk nenapsal postavu Štefla příliš plnohodnotnou, ale ta souhra mezi Högerem a Medřickou je tu naprosto úžasná, později v ještě větší míře společně září v TV snímku Romeo a Julie na konci listopadu. Menší protor, ale taky zamenitě zužitkovaný, dostávají společně ve filmech Zde jsou lvi, Mikoláš Aleš, Profesoři za školou a Půlpenny (jako protihráči). Dana Medřická dokázala perfektně ztvárnit přerod z "ošklivky" na krásku mimochodem i v inscenaci Obchodník s deštěm, kterou režíroval Rudolf Hrušínský. Analýza vč. odlišností scénáře a filmu k přečtení zde: http://25fps.cz/2014/oskliva-slecna/ (03.08.2009)

Bohužel tomu nemůžu napálit plný počet a skutečně bohužel. Protože až na níže uvedené nedostatky je film zcela a naprosto dokonalý - kamerou, hudbou, herecky, režijně, výpravou i scénářem a rozvíjením příběhu. Mnozí současní čeští rádoby tvůrci by se zde mohli učit. Co mi vadí hodně je to matení tělem. Ono to začne jako romantická komedie i s pár dobrými atributy (jak z káčátka udělat přitažlivou ženu, v dialozích se objevují vtipné či alespoň úsměvné repliky), do toho trochu přírodní poetiky a poetiky města, aby to najednou po 35 minutách přešaltrovalo na detektivku a nakonec to skončilo dramatem. Ne, že by to film nějak degradovalo v jeho umělecké vytříbenosti, ale mně prostě ta změna nálad vadila. Protože jsem měl pocit, že do té doby zajímavě rozvíjené charaktery náhle také vybočily ze své dráhy, přestali jsme se o nich dozvídat zajímavé věci, a celé už se to soustředilo jen na závěrečné dilema sobectví a lásky. Ale jinak... Herecký koncert, skvělé dialogy, skvěle využitý Liberec, až snové, někdy i skoro mystické scény (jak jdou do okna pokoje v hotelu ruchy z toho kina a ta žena tam stojí - až mě zamrazilo) včetně té závěrečné s odcházením ranní alejí a zhasnutím pouličních světel - naprosto podmanivá atmosféra. Navíc je tu vidět Liberec ještě z doby, kdy z náměstí jezdily tramvaje (dnes tam v dláždění zbyly jen dvě koleje jako památka) a kdy na Ještědu nestál vysílač, ale "bouda". Která se mi kupodivu líbila víc než to podle mne neosobní monstrum. Jsou zde i detaily, se kterými se dokonale hraje (kytička, kříž, jazz na Ještědu), takže jako jinak jsem z filmu nadšený. Jen ne žel až na maximum, šlo to „vydojit“ víc. (30.07.2020)