Ošklivá slečna

Setkání dvou protikladů, muže, který věří, že „smysl v tomhle životě je jen v tom, že se dva lidi maj rádi“ a ženy pro níž, zdá se, „fakta a cifry jsou to jediné, co ji zajímá“, snad ani nemohlo dopadnout jinak. Nebo mohlo? Těžko říct… Každopádně Dana Medřická i Karel Hoger dali do svých hereckých partů maximum a na výsledku je to znát. Výborná je i kamera a hudba. Přesto mi něco na tomto filmu nesedlo. Patrně, jak tu už v komentáři někdo napsal, to bude ten jistý žánrový mix, kdy film začne jako romantická komedie o přerodu „ošklivého káčátka“ v krásnou ženu, detektivní zápletka z něj však nakonec šmahem udělá drama s bohužel smutným koncem pro oba hlavní aktéry. Přesto slušivé 4 hvězdičky. (07.08.2020)

Oldřich Daněk bývá často vyzdvihován v souvislosti se svými komorními historickými dramaty, plnými ironických dialogů, ale stejně vynikajícím způsobem dokázal nabídnout i psychologické příběhy ze současnosti. Je škoda, že se na tuto ranou část Daňkovy tvorby poněkud zapomíná. Střet dvou odlišných charakterů v Ošklivé slečně funguje během počáteční „romantické komedie“ stejně výborně jako v druhé polovině ve znamení vážného dramatu s kriminální zápletkou, byť náhlý žánrový přechod mě, přiznám se, na chvilku rozptýlil. Dana Medřická se své role zhostila s obrovskou vervou, spočátku baví v poloze až úsměvně fanatické soudružce posedlé prací a fakty, s proměnou nenásilně ukazuje svůj půvab a s dalším zvratem i obrovskou škálu pestrých emocí. Nejen závěrečná výměna pohledu mezi Medřickou a Högerem, nasnímaná v pološedé álejí opadaných stromů, je zde nesmírně působivá. Přesto mě předchozí film se stejnou dvojicí a rovněž podle Daňkova scénáře Zde jsou lvi (1958) zaujal o něco víc. 80% (07.01.2021)

Je to zážitek, pozorovat, jak tehdejší totalitní Československo chtělo samo sebe vidět; to mezidobí mezi první polovinou 50. a druhou polovinou 60. let, ta směs iluze, propagandy a hlubiny individuálního života (ovšemže "hlubiny" v občansky schválených mezích). Když zapomenu na smyšlenost toho postbudovatelského soudružského života, jsem v tom. Nálada hutná, Medřická s Högerem nádherní - oni dělají ten film tím, čím je (v součinnosti s obrazem a autentickým Libercem). Přijmout skutečnost tak, jak se zde imaginárně maluje, ostatně stojí za to: teprve tehdy jsem totiž schopen vnímat drama svědomí (no řekněte sami, kdo by s tím dělal takové štráchy). Stran jednání postav: Původní nevěrohodnost jeho rychlého tlačení na pilu vyvrácena závěrečným odhalením; původní nevěrohodnost její rychlé proměny vyvrácena hodinkami a rukopisem o Buchenwaldu. Skvostně rozprostřeno. Poslední vteřiny trpí přepálenou řemeslnou jímavostí, ale to se vsákne. Musím ovšem hodně přivírat oči nad tématem emigrace a hodně zatnout zuby při "Ano, možná ho sem pošlou. S revolverem.", abych tomu ty čtyři dal. (07.02.2012)

Působivé komorní drama je hereckým koncertem Karla Högera a Dany Medřické. Základní příběh je jednoduchý s pro tu dobu typickou kriminální zápletkou. Rozkrádání a zpronevěra byly tehdy nejčastějšími delikty, asi stejně jako dnes. Prostý příběh, velmi civilní a úsporné herectví ústřední dvojice a na morálku a čestnost apelující závěr asi nebudou lákadlem pro současné mladé diváky, ale pro mne to byla příjemná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy herci ještě uměli hrát. (14.06.2013)

(2x) Ideologický balast, kterým bylo zaneseno předchozí období, ustoupil kamsi do pozadí a před diváka bylo najednou postaveno komorní melodrama staré panny a prášilovského defraudanta. Ona pod dojmem zájmu shazuje masku upjaté puntičkářky, on zjišťuje, že se z původního flirtu stává láska. Hořký konec této romance naznačuje možnosti českého filmu v bezprostředně následujících letech, tady ještě poněkud nesměle a jakoby neurčitě, ale díky skvělým hereckým kreacím Dany Medřické a Karla Högera míří o několik pater výš. Reálie dnes už zmizelé severočeské metropole a libereckého okolí (zrak upadá především na původní vizuál Ještědu). Fischerova výtečná hudební kompozice. Romance bez konce. A jedna velká touha. Nebo jen naděje? (11.03.2012)