Kavárna na hlavní třídě

Nejbližší je mi komentář níže - od Fajta. I některé poznámky od Gavina87 vystihují, jak na mě film působí...Osobně mě film překvapil, a to hlavně sociální tématikou, kdy na jedné straně je většina, tedy dělníci, co se bojí o to přijít o práci, a žijí od výplaty k výplatě, a pokud se stanou nezaměstnanými, tak to není jako dneska, kdy je víc nezaměstnaných než za první republiky, proto se taky lidi nebouří... Ne nadarmo se dnešní době říká "komunismus bez komunistů". Každý má co jíst, kde spát, a co si dál ukořistí, to už záleží na něm. Asi proto po změně režimu nedošlo k žádné větší demonstraci skrz nezaměstnanost, ale vždy jen skrz zvyšování mezd. ČR toho nemá moc co ekonomicky nabídnout, a jen výhodná poloha z Německem nám umožňuje patřit mezi nejméně zadlužené země EU...Co se týče kriminální zápletky filmu, tak i dutému by bylo jasné, co se pokouší nastražit policisté na obviněného, a nebýt mladého učně, tak by šel do lochu, až by zčernal... Zajímavé taky je, že i když film šel do kin v roce 1953, tak se tam musí u soudu přísahat na pomoc k pravdomluvnosti, které má svědkům napomoci pan Bůh. (25.12.2012)

Ve svém novém filmu „Kavárna na hlavní třídě" se režisér Miroslav Hubáček pokouší vytvořit nový typ kriminálního dramatu. Pokračuje tak v cestě, kterou započal svým filmem „V trestném území" (1950), dostává se však dále, až ke společenské kritice. Detektivní příběh, který napsal společně se scénáristy Jiřím Marešem a Jiřím Brdečkou, zasadil do prostředí popsaného realisticky ve stejnojmenném sociálním románě Gézou Včeličkou. Hubáčkova „Kavárna na hlavní třídě" je zajímavým příkladem toho, do jaké míry lze obměnit literární dílo pro filmové zpracování. Proč režisér a scénáristé sáhli právě po Včeličkově románové reportáži a proč ji tak podstatně přepracovali, vysvětluje Jiří Mareš tím, že v tomto případě nemluvila pro filmové zpracování síla zápletky literárního díla, jak tomu bývá u většiny filmových přepisů, ale především síla a přesvědčivost popisu velkoměstského kavárenského prostředí za první republiky, v době světové hospodářské krise, v němž se skrývaly velké sociální konflikty, které scénáristé s režisérem domysleli a dramaticky rozvedli. Filmový přehled 3/1954 (04.07.2009)

Film jsem chtěl už několik let vidět kvúli Karlu Högerovi, ale nebyl k sehnání. Dovedu docenit dobře natočené propagandistické (rozuměj "době poplatné") snímky, protože jsem měl možnost vidět i to absolutní dno toho, co se v té době točilo, za kteréžto poznání děkuji LK, Ninadel a Véčovi a kolekci Filmy patří lidu. Kavárna na hlavní třídě přinejmenším po filmařské stránce slušně funguje, dovede zaujmout (což ji nejspíš automaticky vyřadilo z kolekce). Co se zobrazení ranných třicátých let týče, nezapomínejme, že lidi dokážou být svině v každé době a "pravda" je někde mezi. Akcentovat se dá vždycky cokoli... (poznámka na okraj - internet říká, že ve filmu zmiňované "ich diene" bylo a je mottem Prince z Walesu) (02.09.2020)

Tento film ma dva neduhy te doby. Prvni je kritika spolecnosti predvalecne doby. Ne, ze by nebylo co kritizovat, ale originalni namet to v padesatych letech zrovna nebyl... A pak mi to cele prijde "site horkou jehlou". Na druhou stranu to ma dobrou atmosferu, Doba vykreslena dobre. Z hercu me nejvice zaujala Jirina Sejbalova. (21.03.2020)

Téměř existencionální drama (fantasticky nasnímané) s novoklasicistní drásavou (a v kavárně rozvernou najazzlou hudbou) Jana Rychlíka, která vůbec neodpovídala klimatu vyžadovaného rozjuchaného budování. Václav Voska a František Vnouček podaly neuvěřitelně silné výkony ve svých tragických životních osudech, kterým sekundovala i tradičně výborná Šejbalová coby povrchní panička, Kreuzmann coby typický křivák a Rašilov jako rádoby bodrý kavárník. Samozřejmě, že námět přitakal politice KSČ, ale vyznění filmu zas tak jednoznačně nevidím, navíc Höger podal velmi věrohodnou humanistickou interpretaci své postavy (i navzdory tomu, že je dikcí stále fakticky učitelem). (20.02.2011)