Amélia z Montmartru

Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. (17.03.2004)

V ten den, v tu hodinu, tu vteřinu se stalo mnoho událostí. Ale nejdůležitější bylo, že se spermie s chromozomem X patřící R. Poulainovi vydala k vajíčku paní A.Poulainové, rozené Fouetové. Po 9ti měsících se narodila Amélie…. PŘÍBĚH:*****vypravěčská poetika. Od počátku je jasné, že se jedná o NEOBYČEJNÉ představení. Tady prostě není nikdo normální! Přesto všichni vypadají spokojeně. Jako by si dali oplatky s džemem. Atmosféra tvořená barevností a jemnou citlivostí mne pohltila. Byl to OPRAVDU nevšední zážitek, který mne na chvíli vytrhl z reality./ HUMOR:****absurdní lidé (a neurotická rybka) mívají divné nápady a stávají se jim zvláštní věci. Smutné, ale tady je to VESELÉ. Vždyť i umřít se dá zajímavě./ NAPĚTÍ:**** ne!! Ale je KRÁSNÉ, až snad napínavé sledovat pocity štěstí, při vzpomínkách, při hrách. Třeba hra na anděla. Ona by mohla být anděl!! Nebo Zorro mstitel./ Amélie je každou minutu krásnější a mě se nechtělo rozloučit. A nedivím se. Když se tak rozhlížím, tak málokomu z Vás. P.S. Myslíte si, že nemáte s Amelií nic společnýho? To Vás fakt nezajímá, kolik párů v tuto chvíli dosahuje orgasmu? Život je ale krásný, viďte? (26.05.2008)

Oscar 5 nominací: Cizojazyčný film, Kamera, Výprava, Zvuk, Scénář ........Křišťálový glóbus Po zhlédnutí tohoto filmu máte nutkavý pocit šířit dobro nebo alespoň poslat trpaslíka na cestu kolem světa. Mimochodem, tímto filmem jsem bez problémů doporučoval animovaného Shrecka, neboť zvítězil nad Amélií u diváků v Karlových Varech. (31.03.2003)

Na Amélii i tomto filmu o ní se mi nejvíce líbí, že si všímá maličkostí. Ona si žije svůj vlastní šťastný a barevný svět. Amélie je rozhodě jiná než ostatní dívky..ale občas jsem si říkala, jestli ta snaha být jinou není až přehnaná. Audrey Tautou byla rozhodně tou nejlepší volbou. Neznám totiž mnoho hereček, které by byly vzhledem tolik zajímavé a neokoukané. Málokdy dávám francouzskému filmu 4 nebo 5*, ani teď je bohužel nedám. Přesto ve mně něco pěkného zůstalo. (03.08.2011)

Výjimečná ukázka dokonalého filmu. Filmová řeč Jeana-Pierre Jeuneta je tak osobitá a úchvatná, že se dá jen stěží přesně verbálně opsat, převládá v ní málokdy vídaná manýra. V jeho dílech je rozhodující především ona zvláštní čarokrásná estetika založená na uchvácení (většinou obskurním) detailem, který se po střípcích, tisíci drobných a roztomilých legrácek a vychytávek, skládá do magického obrazu světa, který plyne před očima fascinovaného diváka ve zvláštních perspektivách a dává na odiv efektní formu, ale i svou pomíjivost tím, že neustále zdůrazňuje svou ohraničenou filmovou existenci. Je to jakási francouzská forma magického realismu, míst, jež jsou obydlena postavami, které mohou žít jen v narativních světech, ale které jsou právě proto pro vnímající subjekt přitažlivé a blízké...tak blízké... Jistě tu hraje roli i čistě postmoderní filmový přístup - Amélie komunikuje často přímo s divákem, dívá se přímo do kamery, tedy na vás, ožívají obrazy , fotografie a věci, některé dokonce i mluví, vypravěč je božsky vševědoucí a dává divákovi takové množství informací, že přesně postihuje fenomén informačního zahlcení, v dynamické dualitě filmu ale proti nim stojí pasáže meditativní a umělecké, postihující ,,skrytý" význam světa (kůň běžící při Tour de France, sbírka fotek z fotoautomatu). Nemalou roli hraje také nadsázka a humor - a to jak jazykový či situační, tak i ten ,,sémantický", je často sám o sobě nositelem významu, posouvá a určuje děj příběhu (roztomilý trpaslík ,,posílající" pohlednice z cest ovlivňuje citové rozpoložení Améliina otce, vůbec Améliino ,,hraní si" na boha ovlivňující život nešťastných lidí kolem je sémantickým nosníkem filmu). Největší devízou tohoto filmu je ale jeho celkové vyznění - čirá směs radosti i smutku, všednosti i romantiky, průzračnosti i tajemna, hledání i ztrácení, osamění i lásky, harmonie i trápení, dualita skutečného života, kde se střídají (interpretačně mnohdy nejednoznačné) veselé a smutné fáze bytí... Oč je tenhle film více stylizovaný, o to je skutečnější a pravdivější a každý si v něm může najít svůj střípek, ve kterém spatří sám sebe... (31.01.2007)