Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrajú:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (viac)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (229)
Najpodivnejší snímok aký som videl za veľmi dlhú dobu a zároveň jeden z mála snímkov, ktorý ma dostal hlavne po formálnej stránke. Vo filme sa ocitneme v najčudnejšom postapo svete, aký si len viete predstaviť, pričom o samotných príčinách alebo okolnostiach neviete zhola nič. Divák je hneď vtiahnutý do bizarného deja plného ešte bizarnejších postavičiek, medzi ktorými sa ako taký svetlý dekadentný lúč z iného sveta (zjavom aj charakterom) vyníma postava D. Pinona. To všetko je zabalené do zvláštnej, hypnotickej atmosféry a zaujímavého farebného filtra. Jednoducho z každého kúta vykúka na diváka čudesnosť no zároveň aj kus originality. 85/100 ()
Jeden neobjektivní komentář: Hlavní síla Delikates je ve vizuální podobě. Nejen žlutavý filtr, ale i jízdy kamery a nezvyklé úhly přispívají k jejich celkovému osobitému vzhledu. O neskutečném charismatu Dominiquea Pinona se netřeba více zmiňovat, už v Amélii mě zaujal ze všech postav nejvíc. Spád snímku je ovšem značně nevyrovnaný. Líbilo se mi úvodní seznámení se všemi obyvateli domu v „jednom tempu“, menší hudební výstupy a některé epizodní postavičky (self-destruction woman). Nápady a absurditami film jen hýří, ale jsou mezi nimi určité prodlevy (cca 5 minut), kdy Jenuet zvolňuje příliš. Váš zážitek bude zřejmě ovlivňovat několik okolností: jak dalece jste o Delikatesách informováni, současné psychické rozpoložení a množství alkoholu vámi předem požité (což neodlučitelně souvisí s bodem 2). Pokud chcete film v mnoha ohledech originální, sáhněte po Delikatesách a nebojte se je proložit několika (klidně většími) kapkami lihovin. ()
Sypaticky komorní postapo-komedii/pohádku, které svou bezútěšnou stísněnost přitom dosti efektivně navazuje pohým použítím žlutého filtru a natáčením takřka výlučně v několika málo interiérech. Pěkný důkaz že i s minimálním rozpočtem se dá natočit dobře vypadající film. Škoda jen že pro dobrý film je toho potřeba trochu víc než jen vizuální um a styl - bez ohledu na zábavně kanibalské téma a několik správně vyšinutých postav je to prostě pořád tak trochu nezajímavá záležitost, která místy neví čím by chtěla být. Občas trocha laskavého (!!) humoru, občas trocha deprese, občas atmosféričtější horor, pak zase vršení rádoby zábavných vyšinutých nápadů a k tomu magicky pohádkový příběh... přitom samozřejmě pořádně nefunguje ani jedno z toho, byť vyloženě nuda to není a ona mírná příchuť bizarní dekadence je i přes to všechno pořád trochu cítit. Jinak řečeno, největší vadou filmu je evidentně to, že je až moc "francouzský". 7/10 ()
Pre divákov neznalých Jeunetovho diela bude asi lepšie, ak začnú jeho komerčnejšími dielami typu Amélia z Montmartru, alebo Príliš dlhé zásnuby. Opačne by to nemuselo fungovať, Delikatesy by sa im mohli zdať príliš undergroundové. Delikatesy možno vnímať spoločne s Kusturicovým Undergroundom ako akúsi európsku artovú odpoveď na Gilliamov výpravnejší a drahší Brazil. ()
Brutální začátek a velmi povedené úvodní titulky. To jsem zvědav,co z toho vyleze. Aby to nebyl nějaký popelnicový odpad. CITÁT - Mám já to ale kliku, pane řezníku......... Tak pravdu? Píše se tu "černá komedie", ale je to spíš nepovedená fraška ala Funes. Spíše skeče a gegy, ale ne tak dobré. CITÁT - Udělala jsem čaj......... Prostředí je zajímavé, hudba průměrná, herecké obsazení nic moc a scénář jsem nějak nepobral. Příběhy lidí z řeznictví Delikatesy mě vůbec neoslovily. Nevyznívají totiž "přirozeně". CITÁT - Řekl mi to vnitřní hlas......... ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama