Delikatesy

Zábavná černá komedie. Se vskutku vytříbeným černým humorem. Někdo film označí za uměleckou sračku, a ono jde přitom o stylisticky originální komediální dílo. Navíc každé dílo a výtvor lze označit za umění. Každé dílo i výtvor lze označit za sračku. To co je pro tento film nejvíce určující je ta hravost, se kterou je přiváděn na svět každý jednotlivý záběr. Jedinečně aranžované obrazy jsou pastvou pro oči. Zvukové hříčky se stávají poetickou skladbou moderního světa a ozvěnou běžného života, tužeb a obvyklých činností. Samotný příběh je krásně cynický ve své možné vizi budoucnosti. Se špetkou zlomyslnosti, hrstí romantického sbližování, lžičkou obhroublého chtíče a kapičkou naděje lepšího zítřku. Hlavní postavou je bývalý klaun, domovník činžovního domu a umný hráč na pilu Louison (dobrý Dominique Pinon). Jeho protihráčem je autorita domu, hamižný skrblík a neurvalý řezník Clapet (zajímavý Jean-Claude Dreyfus). Romantický prvek dodává křehká řezníkova dcera Julie (zajímavá Marie-Laure Dougnac), která se pokouší svému otci vzepřít. Z dalších rolí: pragmatická a vnadná slečna Plusse (půvabná Karin Viard), nespokojený a remcající pan Tapioca (Ticky Holgado), jeho zarputilá manželka (Anne-Marie Pisani), hluchá a pletení věnující se babička (Edith Ker), zamilovaný Robert Kube (Rufus), Robertův bezcharakterní bratr Roger (Jacques Mathou), milovník žab a hlemýžďů Potin (Howard Vernon), ustaraný a majetný Georges Interligator (Jean-François Perrier), jeho deprimovaná žena Aurore (Silvie Laguna), hrubiánský listonoš (Chick Ortega), malý uličníci Lucien (Mikael Todde) a Rémi (Boban Janevski), či zástupci odporu, kteří jsou nazýváni Troglodyté (Patrick Paroux, Maurice Lamy, Marc Caro, Eric Averlant a další). A tak se s velkolepou a černohumornou hravostí a originální stylizací rozjíždí nevšední příběh apokalyptické vize budoucnosti. Atmosféra mě pohltila, vcucla i nasála a já se mohl kochat, bavit se a nahlas se smát tomuto povedenému dílku. (29.12.2015)

Delikatesy jsou neuvěřitelný film. Pokud bych jej měl alespoň trochu přiblížit někomu, kdo jej neviděl, asi bych mu poradil, aby si představil křížence Amélie z Montmarteru s hororem. Přitom je tu obojí: neuvěřitelný, hračičkovitý humor s níž je budována scéna a dekorace, navíc v osobité stylizaci, odkazující kamsi k uhrančivému designu šedesátých let, pitvorné a absurdní herectví, připomínající bláznivé francouzské komedie, outsiderská romance, ale taky poněkud šílený řezník, prodávající zákazníkům maso svých objetí, vášnivě se ohánějící naleštěným sekáčkem a nakonec i vcelku brutálně usmrcený. Té akce je přitom ve filmu poměrně hodně a křehčím povahám při ní možná bude poněkud nevolno... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, DaViD´82, B!shop, Muse (23.01.2010)

Jeunet a Caro mají takovou speciálně temně groteskní poetiku, že se jejich filmu dá jen těžko odolat. Je to humorné, i když si uvědomíte, že ten příběh, jež je vám vyprávěn, je ve skutečnosti hororový. Herecké obsazení ale sedne dokonale a Dominique Pinon ukazuje svoje nejen klaunské, ale i herecké schopnosti. (22.02.2016)

Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). (02.09.2017)

Velmi zvláštní film. Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro se opět spojili, aby vytvořili zvláštní, šílenou a vizuálně zajímavou vizi budoucnosti(?), nebo se prostě snažily namalovat obraz současnosti. tak jako tak jim to velmi vychází v detailech, ale jako celek je film velmi rozporuplný a zvláštní. Je těžké o něm něco psát, protože na mnoho lidí bude po pár minutách působit špatně a vypnou ho. Budou tu však tací(pravděpodobně ti, kterým se líbilo Město ztracených dětí), zde naleznou něco víc než je příjemná režie a úchvatné nápady jdoucí ruku v ruce s vizuální pojetí, kterému se málo, který film může rovnat. Delikatesy pouze pro gurmány.... (31.12.2007)