Mai wei

Korejsky standardně velkolepý válečný snímek, kde nechybí velké přátelství, jehož sílu zkouší přetrhat 2.sv. válka. Film dokáže zaujmout velkolepými a naturalisticky ztvárněnými válečnými scénami, kterých je více než dost a navíc divák okusí všechny možné válečné fronty (od dob vojína Ryana se dokonce znovu podíváme na krvavé vylodění v Normandii) ale postavy nedokážou diváka zaujmout natolik (zvláště pokud se evropský divák nedokáže mezi asijskými tvářemi orientovat) aby jim dokázal držet palce, či snad dokonce prožívat jejich příběh. (23.10.2012)

Povedený korejský snímek, který se nemá za co stydět. Sportovně válečný film, který svým stylem strčí do kapsy většinu válečných filmů americké produkce. Osud prověří dva maratonské běžce jak na běžecké dráze, tak na válečném poli. Snímek je velkolepý po stránce výpravy, válka je tu ukázána nad míru realisticky a z historického hlediska jde určitě o perlu, jelikož u nás se ví jen málo o válkách na území Koree, Japonska a asijských zemích celkově. MÁ CESTA je napínavé drama, které i když má přes dvě hodiny vás nudit nebude. Jsou tu sice momenty charakteristické pro asijskou filmografii, pro nás evropany až přehrávané emoce, teatrální gestikulace aj. Komu tyhle znaky asijského filmu vadí, bude je muset přetrpět nebo je přehlížet, ale věřte, že oproti jiným asijským snímkům je tady těchto momentů velmi málo a nejsou tak rušivé. Osobně jsem byl mile překvapen a nadmíru spokojen, jelikož jsem takhle dobrý film opravdu nečekal. Za ukázku z historie, zvládnuté drama, perfektní výpravu a reálnost bitev dávám 4 hvězdy. (22.09.2012)

Je-gyu Kang ukázal už v Poutách války, že mu tyhle rozsáhlá válečná dramata jdou pěkně od ruky. Film se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů z druhé světové války a od té doby jsem rád vyhledával korejskou tvorbu. Po čase jsem narazil právě na Mai Wei, který toho má s Pouty války mnohé společného. I když příběh působí hodně pohádkově, je založen dle skutečné události. Jen mě trošku zamrzelo, že jsem přetvoření vztahu z nepřátel na kamarády moc nevěřil. Přesto pro válečné fanoušky jedna z mála povinností z korejské tvorby. (14.12.2014)

"To si skutečně myslíte, že nějaký řidič rikši má šanci proti pravému maratónci? Já bych si tedy tipnul, ale ono o to tady, bohužel, nejde. Tady jde o příběh Kim Jun Shika, který neuměl uznat porážku, když vyhrál a mě to celkem zaujalo. Zkrátka bylo zajímavé sledovat, jak Korejec nedobrovolně nasazoval krk za Japonského císaře, za soudruha Stalina i za Führera. Mně se tedy nejvíc líbilo v japonské armádě, kde bych si mohl vybrat mezi radostí padnout za císaře, harakiri nebo dřepování s rybou v hubě. To je nabídka. Jinak to ovšem bylo na můj vkus příliš depresivní, ale to jsem jako rozený pacifista asi měl očekávat. (01.11.2018)

Co se s Kangem za sedm let od "Pout války" stalo? Ne že by před tím byl něco víc než ambiciózní řemeslník, ale jeho průlomové kasovní trháky "Swiri" a "Pouta války", alespoň držely pohromadě. "My Way" je ryzí nonsens, jenž kýč, patos a národní hrdinství dovádí až do roviny nechtěného campu. Možná je potíž jen v tom, že když Kanng točil "Pouta války", měl čerstvě nakoukané "Zachraňte vojína Ryna" a tentokrát jen vycházel ze svých tehdejších vzpomínek. Nebo se prostě jen v duchu druhého významu anglického názvu režisér vykašlal na hnidopišské historické či vojenské poradce a natočil to prostě podle sebe. Výsledek každopádně vypadá jako kdyby národní buditel spojil síly s pětiletým klučinou okouzleným modýlky vojenské techniky. Bojové sekvence postrádají jakoukoli prostorovou logiku, nemluvě o rešerši, jak opravdu vypadaly sovětské lágry, Atlantický val či Den D a svou netaktičností a bezkoncepční nepřehledností jsou až směšné. Celá story o Korejci, který prošel napříč druhou světovou od okupace Číny po Normandii, je jen pompézně znějící slogan. Ve skutečnosti prostě vyprávění přeskáče z Číny do Ruska a pak do Normandie, ale místo epické cesty se zaměřuje na hloupě schematické a hystericky přepjaté konflikty odehrávající se na jednom místě a moc neřeší cestu mezi nimi. Když k tomu přičteme celý jalový background s maratóncem, fakt, že se postavy chovají jak retardi (nejhůř dopadla Fan Bingbing), a nelítostnou agitku o morální výši Korejců, před níž má padnout na kolena Japonsko, představuje výsledek nesnesitelný blábol a doklad nesoudnosti režiséra, či v horším případě celého národa (pokud z téhle hrůzy bude hit). "My Way" si paradoxně k dobru může přičíst jen to, že odhaluje, jak máme obraz o bojištích druhé světové války zkreslený z filmů a jak je tento obraz nerealistický. Druhé pozoruhodné hledisko předjímá, že by z "My Way" nakonec mohl být hit; sice ne kvůli nějakým kvalitám, ale proto, že je to jediný film, kde Korejci najednou zažijí slast z toho, že hrdinové střílejí nejen bestiální Japonce, ale i nenáviděné Američany. PS: Definitivní tečkou za tímto mastodontem kýče je finální song, který nazpíval Andrea Bocelli! Na druhou stranu jeho alespoň omlouvá, že film neviděl. (12.02.2012)