La vida de los peces
Life of Fish, The
Obsahy(1)
Co když to, co jsme kdysi s lehkým srdcem opustili, bylo to nejlepší, co nás kdy potkalo? Pohledný světoběžník Alejandro přijíždí po deseti letech domů do Chile a samozřejmě nemůže vynechat narozeninovou oslavu nejlepšího kamaráda. Na večírku potkává staré známé a zjišťuje, jak se za uplynulá léta změnili. Přátelé ho rádi vidí a zajímají se o jeho vzrušující život v Berlíně. Pod povrchem se však skrývají komplikovanější pocity: Alejandro si připomíná okolnosti tragédie, před kterou kdysi z Chile ujel, ale hlavně potkává dívku, kterou chce potkat nejméně ze všech. Jak dopadne jeho střet s vlastní minulostí?
Režisér Matías Bize vypráví vcelku jednoduchý příběh pomocí sofistikovaných filmařských postupů. Narozeninový večírek se odehrává v reálném čase a v omezeném prostoru jediného domu. Kamera domem proplouvá společně s hlavním hrdinou, jednotlivé sekvence mají různou atmosféru podle toho, ve které místnosti se Alejandro zrovna ocitne a na koho tam natrefí. K tomu citlivé herectví, minimum dialogů, rozhovory vedené jen očima, které vypovídají o smutných duších šťastných třicátníků. Prostému příběhu neustálého míjení dvou lidí, kteří jsou si (možná...) souzeni, se tak daří vzbudit silné divácké emoce. (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Psychologická pitva osudového vztahu, který skončil před deseti lety, ale pořád není mrtvý. Muž se s kamerou v zádech téměř dokumentárně prochází domem, kde se slaví narozeniny a potkává své přátelé a známé z mladí a pak taky tu ženu. Jako rybky v akváriu se pořád motáme ve starých vztazích, uzavřeni ve své bublině. Nejvíc nás ovlivňuje náš malý svět a ne ten velký, který je venku._____ Příběh je to jednoduchý, ale mocný. Zahraný hodně odmlkami, nenápadnými gesty, pohledy. Jsou vztahy a lidé, kteří budou naši součástí už provždy, ať už s nimi jsme nebo ne. Obě možná rozhodnutí: odejít s tím mužem nebo zůstat, jsou pro ženu stejně bolestná. A nejspíš i pro toho muže. Rozhodnutí učiněné před deseti lety bylo hloupé, ale smazat ho nejde. SHRNUTÍ: Nejde nikdy znovu: "Začít od začátku...." ()
Nádherný umělecký zážitek. Chilská kinematografie ukazuje, že v současnosti patří k tomu nejlepšímu na světě. Tyhle psychologické filmy mám moc rád, protože při nich mohu přemýšlet i sám o sobě; a tenhle film je při své jednoduchosti o mnohém. O nevyužitých životních příležitostech především. O tom, že se nelze dvakrát ocitnout v jedné vodě a minulost je nutno skrýt pouze do svých vzpomínek. Alejandro kdysi promarnil šanci jít životem s ženou, u níž se nebyl jist, zda ho miluje opravdovou láskou a po letech, když se s ní setkává na jednom večírku před dalším odletem do světa, zjišťuje, že sice to tenkrát mohlo vyjít, ale vrátit se to nedá. Současně se mu promítá tragédie z minulosti, která ho tehdy do světa vyhnala - smrt nejlepšího přítele ve voze, který Alejandro řídil... Složitost života promítnutá do pár hodin v jednom domě, kde kdysi prožil krásné chvíle. A nezbývá mu, než vrátit se ke svým pracovním povinnostem, zcela sám... Moc pěkné a moc pravdivé. ()
Najlepsie filmy su casto len tie jednoduche - tak ako u isteho rezisera Jasudziro Ozu- a v jeho filme Tokyo Monogatari slo len o to, ze starnuci rodicia prisli navstvivit svoje deti a vnucata. Tuna je zapletka tiez jednoduacha - Santiago Cabrera sa po 10 rokoch vratil do rodneho Chile, zrejme to bolo Santiago de Chile. A nevychadza z udivu, ako sa mesto a ludia po 10 rokoch zmenili. Reziser Bize pritom ani nejazdi po uliciach Santiaga de Chile, dej filmu sa odohrava len v jednom cilskom dome, a Cabrera chodi z miestnosti do miestnosti. Bize uz definitivne potvrdil svoj rezisersky talent, urcite budem dalej sledovat jeho tvorbu 75 % ()
"Odlož ten let a všichni si to užijeme, pozveme nějaký další lidi, zapaříme a opijeme se. Jo, uděláme grilovačku.......trošku si zahrajeme fotbálek ......." a pod...... Odkud já jen ty slůvka znám, jsou mi velmi povědomá :-) Ale Andres měl hlavu úplně jinde než u nějaké grilovačky a pařby. Možná to byla chyba, kdo ví. Příběh, který se může stát a nebo stal komukoliv z nás. Rozhodně velmi silně zabrnkal na mou romantickou strunu. Ty chvilky Andrese s Beatriz byly tak smutné a když k tomu připočítám tu úžasnou atmosféru nabitou chemií a emocemi, měla jsem skoro chuť dát výhybku. Ta scénka u akvárka byla dokonalá, protože přesně vystihovala oba dva, kterým se to množství krásných rybiček ve formě vzpomínek míhala hlavou právě jako ony v tom akváriu. A na konci, když mluvila Beatriz, jsem skoro přestala dýchat, jak jsem byla napnutá a současně dojatá. Jednou jsem slyšela, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné. Zavřely se však opravdu? ()
Úžasné, jak z vlastně naprosto obyčejné citové zápletky autoři dokáží udělat regulérní citovou ždímačku, u které teču stejně tak, jako bych byl součástí onoho trojúhelníku. Ve své podstatě jednoduchý příběh, který mi ke konci filmu snad i zastavil tep. Výborně zpracované, skvěle zahrané a to se musí od země, od které znám hlavně telenovely, pořádně vychválit. ()
Reklama