Pásla kone na betóne

Jako lingvistická hříčka je to nesporně zajímavé, směs polštiny, slovenštiny, rusínštiny, moravštiny a určitě i ještě mnoha jiných vlivů se setkává ve východňárštině, která by měla být bezesporu uznána jako samostatný jazyk (hlavně proto, aby mohl vzniknout slovník). Film byl příliš nezajímavý, abych se věnovala něčemu jinému, než dešifrování hutoření. Matka se spustila s chlápkem, kterého prakticky neznala, dcera jde spolehlivě v jejích šlépějích. Toť vše, natočeno nezáživnou formou. (19.03.2023)

Než jsem pochopil, že obtloustlá modrooká blondýnka je dcerkou dvou vyhublých romů, byl film za svou polovinou...Na tomto filmu je vidět národnostní průměrování v hodnocení. Slováci tomu mažou body jak Puček a spol. Viktorce za Horníka, kdežto česi se drží při zdi. Ještě že jsme se v třiadevadesátem rozešli, vždyť jsme tak rozdílní :-). (01.08.2012)

Milka Zimková ako spisovateľka, scenáristka a hlavná herečka sa oddala dielu telom aj dušou. Jej výkon je výborný a len ona jedine vie hovoriť správne šarišsky. Sekunduje jej Peter Staník. Zvyšok ansámblu pletie šarištinu so slovenčinou, alebo raz rozpráva po slovensky, raz po šarišsky. Do piksli, ta sebe treba vybrac, bo je to potom zlatanina! Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa veľká časť diela odbila, že v tak rýchlom slede vyrozprávať príbeh matky a potom i dcéry nejde. Sledovanie ich vzťahu je naprosto mizerné. Film ťahá do priemeru ozaj skvelá Zimková a parádne hlášky, topkou je životná múdrosť: "Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.03.2012)

Pověst filmu Pásla kone na betóne Milky Zimkové a Štefana Uhera předchází spor s Fero Feničem. A zároveň je to "kultový" film. Takže co si s ním má počít divák uvyklý na západní polovinu ČSR? Nutnost slovenských titulků a potřebu dočíst si původní prózu. Jinak nepřekročí rovinu poznání, která sotva odhalí dvě časové roviny děje. Východniarská mentalita je skutečným oříškem. (11.12.2020)

Kto nežije na východe Slovenska, ten nepochopí. Ja tu žijem vyše 20 rokov a poviem vám, tento film bol skutočný. Potvrdil mýtus o miernej inakosti "vichodňarov". Nemám mu veľa čo vytknúť, možno len krátku minutáž:-). Tvorcovia zachytili dedinský život veľmi precízne (najmä staré babky sa podarili). Vyzdvihujem Szomolányiho kameru, či Uhrovu tradičnú poetickú hravosť. Film o Paulínke a Johanke je jeden z mála slovenských, ktorého hlášky sa stali legendou. Ale nie ďalej ako po Poprad. "Ta" škoda :-) (24.11.2006)