Krtko

Je to docela nostalgie a teď je pro mě ten seriál je prostě špatný. Krtek a kalhoty je ještě v pohodě a jeden díl mám v sobě dost zafixovaný ale ostatní díly (Krtek v Zoo, atd.) jsou velmi špatné a někdy i docela zvláštní. Například hudba je dost psycho a dabing krtka jsou jen výkřiky malých dětí. Díl krtek ve snu je suverénně nejpitomější věc na celém seriálu, díl který pochopí půl procenta dětí na světě. Takže proto 1 hvězda. Vím že je to pro všechny nostalgie, ale 90 procent tomuhle shitu je ostuda dát, zvlášť když svým hodnocením překonává milionkrát lepší seriály. (Teorie velkého třesku, Grimm, Akta X atd.) Pro mě nezajímavý český seriál. (01.03.2020)

Depresivní náklep a metafora ústupu přírody před zničující civilizaci (a komancu?) neviem, ale člověk v tom může číst co se mu zlíbí - hlavně to dělá Mega depresivní hudba, která mě už jako dítě strašně déřila. --- spíš je to ale jenom v pohodě pohádka kterou shazuje špatně zvolena hudba a strašidelný zvířata (30.03.2016)

Dlouho jsem se odhodlával k hodnocení tohohle animáku. Krteček sám o sobě je fenomén na pět hvězd, byť si nepamatuju, že by mě jako dítě zase tolik dostal. Přičichl jsem k němu až díky svým dětem, které se na něj dívají rády. Nicméně jako seriál, který má své lepší i horší chvilky, je to tak akorát na čtyři hvězdy. Dokonce jsem zvažoval, zda raději nehodnotit každý díl zvlášť, jenže bych se u jednotlivých epizod hrozitánsky opakoval. Když se na tu lajnu krátkých filmů a večerníčků od padesátých do nultých let dívám, vidím určitý vývoj, a to jak v animaci, tak v pojetí. Úplně první Jak krtek ke kalhotkám přišel se od všech následujících dílů dost liší, krtek mluví a má ještě ocas a animace je v úplně jiném duchu. Pak přichází Krtek a autíčko se skvělou, skoro až gershwinovskou hudbou. Podle mě si ale Krteček svá nejlepší seriálová léta užíval v půlce sedmdesátek. Prostě mi nejvíc sedí ta animace, která je oproti přelomu šedesátek a sedmdesátek vyspělejší a nemá tak znatelný obzor. Ty starší epizody jsou taky fajn, mají občas takovou lehce halucinogenní hudbu, ale zlatý věk to není. Nejvíc mi sedí epizody jako Krtek chemikem, kdy Krtek za tónů disonantní melodie čaruje barevné bubliny. Obecně ale platí, že první polovina ságy je lepší než ta druhá. V osmdesátých letech přichází na řadu několik delších filmů, jimž asi vévodí Krtek ve městě. Pozornost určitě zasluhuje i Krtek ve snu, asi ta nejvíc deprimující a vizionářská epizoda o tom, jak by se lidstvo bez fosilních paliv prakticky vrátilo o staletí nazpět. Delší filmy se drží i přes sametovou revoluci až do roku 1994, pak přicházejí nové večerníčkové epizody. Ty už sedmdesátkovému Krtkovi víceméně dýchají na záda. Těžko říct, čím to je, připadá mi ale, že ten novější Krtek už není tak nápaditý a trochu ulítlý jako dříve. Je tu samozřejmě pár silnějších dílů, ale místy to působí tak trochu jako vývar. Postupně přestává hudbu skládat Vadim Petrov, místo něj nastupuje synťákově úsporný Jiří Strohner. Je cítit změna v animaci, tvůrci se snaží Krtka více vyobrazit v přirozeném pohybu, jenže výsledek působí docela nemotorně. Taky vzhled Krtka se trochu mění, ten novější má nižší čelo a větší oči. Pořád je ale tohle zlato oproti té čínské zvrhlosti, která přichází později a které je naštěstí věnovaný samostatný profil. (1 285.) (10.01.2020)

Prosím vás, ZDENĚK MILER, klasik dětských let, krásné tvorby v jednoduchosti a dodání šmrncu zábavy v podobě nikoliv hloupých slovních hříček, které nás často v pohádkách dnešní doby provází, ale v podobě pouhých citoslovcí a občas zmínění pár slov ("tady, tady") - no, zkrátka.. Tohle patří do GALERIE DĚL KINEMATOGRAFIE, konkrétně do sekce děti ALE I dospělí. Grandiózní. Je to i psychologicky promyšleno. Nemám výtek. (30.12.2012)

Češi byli vždy mistry kresleného filmu pro děti. A hlavně byli a jsou mistry večerníčků. Tento pojem nezná žádná země. Umíme vyrábět krátké příběhy, většinou pár minutové, pro ty nejmenší než půjdou spát. Naši hrdinové nemusí po sobě střílet, nemusí skákat ze skály, podrážet si židle, nemusí téct krev, nemusí se bít. Naši hrdinové jsou milí, dokonce nemusí ani mluvit. Příkladem takových večerníčků je Jája a Pája, Králici z klobouku, Pat a Mat, ale taky jedna z prvních postaviček pro děti - krteček. Jeho příhody, milost, radost mu může závidět i americký vrstevník Mickey Mouse. (09.01.2016)