Krtko

Vím, že je oblíbený. Třeba Francouzi ho milují. Vzpomínám si, že na vysoké si do sešitku s ním rodilý mluvčí, který nás učil, zapisoval poznámky. Mě Krteček nikdy neoslovil - a to doslova! :) Už jako dítě jsem zuřila, že nemluví. No, ráda ho nemám, ale uznávám, že se to panu Millerovi povedlo - ta figurka sama o sobě je geniální. Dvě hvězdičky aspoň postavičku. (29.06.2012)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Krtek je exemplárním příkladem. (24.12.2011)

Krtkova dobrodružství.¬         Krtkova dobrodružství jsou výjimečným počinem i v celosvětově špičkové československé animované tvorbě. K vynikající animaci je totiž přidružen i jedinečný scénář — v příbězích je půvabným způsobem propojen svět zvířátek a člověka s jeho civilizačními a technickými výdobytky, a to bez jakékoli násilnosti a bez zřetelného poučovatelského sklonu způsobem, učícím děti lásce, citlivosti a srozumění. O takovém spojení si animované snímky pro děti z "ameriky" — všichni ti Tomové a Jerryové, Doby ledové nebo Medvídci Púové po americku — mohou nechat jen zdát.¬                 S ohledem na nestejnou kvalitu příběhů nemohu ohodnotiti Krtkova dobrodružství jako celek nejvýše; to ale neznamená, že řada jednotlivých epizod si takové hodnocení nezaslouží. (17.12.2017)

Depresivní náklep a metafora ústupu přírody před zničující civilizaci (a komancu?) neviem, ale člověk v tom může číst co se mu zlíbí - hlavně to dělá Mega depresivní hudba, která mě už jako dítě strašně déřila. --- spíš je to ale jenom v pohodě pohádka kterou shazuje špatně zvolena hudba a strašidelný zvířata (30.03.2016)

Krtečka jsem nikdy neměla ráda. Pamatuji si, jak mě babička s nadšením volala k televizi, když ho vysílali, a pak se s nemenším nadšením dívala vedle mě na pohovce, zatímco já jsem se modlila za brzký konec. Ta postavička mě odjakživa hrozně iritovala, ani jako 3leté dítě mě to neoslovilo. Nelíbila se mi animace, nelíbily se mi zvuky, nelíbily se mi ty příběhy. Uteklo dost vody a Krtek se mi dostal znovu do života. Tchýně Krtka miluje, a tak dcerku zásobuje různorodým artiklem s motivem Krtka, samozřejmě došlo i na DVD. No tak jsme to pustili a ja se dívala taky... Krteček a kalhotky je ještě celkem milý, ale zbytek nestojí za řeč a čím novější, tím horší. Co mi tam vadí asi úplně nejvíc, a to jsem jako dítě nevnímala, je skutečnost, že Krtek s kamarady v podstatě můžou spáchat jakoukoliv špatnost, ale protože jsou to jako malá a bezbranná zvířátka, tak jsou vždy v právu a pyká protistrana. V podstatě to ukazuje, že když jsi v té správné škatulce, tak ti všechno projde. Například vrcholem je příběh o paraplíčku, kdy Krtek ukradne meloun, ukradeným nožem ho naporcuje, pak ho s kamarády sní, a když je začne honit majitel melounu, hází mu slupky pod nohy a střílí na něj pecky. Nakonec chudák podnikatel přijde o všechno, protože přijde bouřka a vítr ho na vozíku s melouny odvane až do nějakého rybníka, pohádka končí zlomyslným smíchem všech zvířátek. To je teda pěkná moralita. Krteček ve městě zase beztrestně nechá popadat lidi v metru, když zastaví schody, a poničí velké množství vozů, když jim do výfuků nacpe buřty. On a jeho kumpáni jsou jen obyčejní vandalové, ale je to podáno tak, jakože vlastně dělají dobře a měli bychom být na jejich straně. A tak by se dalo pokračovat dost dlouho... Takže Krteček? Ne, děkuji. (23.09.2017)