Hry o život

Vážně? Nad tímhle teď slintají hipsteři po celém světě? Knížku jsem nečetl, ale film byl průměrný. Co mě nejvíce vadilo, byly odfláknuté efekty - jde to poznat především v davových scénách. Už dlouho mě něco tak neuhodilo do očí, jako tohle, kdy jde opravdu poznat, že herci, kteří by měli mluvit k davům, jsou tam sami. Opravdu velký fail. Další věc - podřízení se ratingu. Opět, děláme to pro nejmladší, takže i když se zápletka točí okolo her, kde musí umřít 23 z 24 (prý musí :-)) mladých, neukážeme prakticky nic, ať i ti nejmladší hipsteři mohou přijít do kina a zlomit pár rekordů. Další věc, kdykoliv šlo někomu z hlavních hrdinů opravdu o život, vždy se dostavila pomoc ve formě kouzelné mastičky či něčeho podobného. Neberte mě špatně, trailer se mi líbil a já se na film těšil, ale jsem zklamaný. Po té hysterii, která kolem tohoto filmu byla, jsem zkrátka a dobře čekal něco víc, než jen solidní fantasy, kde nakonec jde o lásku. Jistě, jak jinak… Klady - Jennifer Lawrence, Woody Harrelson, Donald Sutherland a fakt, že se po většinu času moc nenudíte (i když o takových 20 minut méně film mít mohl a nikomu by to neublížilo). Zápory - vše ostatní. Tímto jsem se přesvědčil, že druhý díl této série opravdu vynechám, není to pro mě. A pochybuju, že bych po přečtení knížky změnil názor. Pokud chcete vidět opravdu skvělý film, který má co říct, nebuďte líní, najděte si Batlle Royale abyste se přesvědčili, kolik věcí zde bylo špatně a s čím vším si vystačili asijští filmaři v roce 2000. 60 %. (22.08.2012)

První panický záchvat blonďaté holky a už nemůžu. Asi nenávidím emoce, které jsou tímto způsobem vidět. Od pořádného citu člověka jen zdržují. Ale proto, že jsem sama před pár lety napsala něco o teenagerech pobíhajících po lese a teď jsem řádně naštvaná, že už to nebudu moct dál rozvíjet, protože by to vypadalo jako plagiát, jsem se donutila nakonec k celému zážitku. A musím říci, že od adaptace literárního díla jsem očekávala mnohem větší propracovanost v detailech. (Protože fakt, že mají všichni dekadenti různě barevné vlasy a koláčky v mísách, za propracovanost detailů nepočítám.) Příběh působí velmi podobně jako většina hollywoodských rychlopecek, hodně věcí při podrobnějším zkoumání nedává pražádného smyslu, nic moc mi příliš nedovoluje poznat, že to ve skutečnosti vyrůstá z velmi spletitého a fanoušky adorovaného podhoubí. U dobrých adaptací jde poznat, že se jedná o práci s knižní předlohou, a ani člověk nemusí znát původní text, a ani to nemusí být ortodoxní přepis, zkrátka z takového příběhu lze vycítit, že nad ním někdo dlouze přemýšlel v souvislostech. Tady ten pocit nemám. (Ovšem předlohu osobně neznám a je tady ta možnost, že je také špatná.) Taky mi hodně vadil přístup k postavám, dvacet čtyři lidí je hodně, i dvanáct je hodně, i šest je hodně. Jako divák je chci poznat - jak na tom základním levelu (Všichni kluci mi připadali úplně stejní, například. Neviděla jsem mezi nimi rozdíl, žádný náznak osobnosti, žádné výrazné typy. To, že má v ruce meč, z něj ještě démona nedělá. To, že má modré oči, z něj ještě hrdinu nedělá. Stejný prototyp kluka modela, podobný střih vlasů, podobná stavba těla, a ještě jsou všichni stejně oblečení, ci boha.) - tak na tom vyšším, kde na mě má zřejmě působit, že jsou to "ještě děti" mleté nemilosrdným soukolím. Ale nedostanu detaily, nemůžu si je ani prohlédnout, pořád nějaký pohyb obrazu a vzdálená kamera a fantastické dekorace a létající nože a virtuální řídící centra, která odvádějí pozornost pryč ke zcela povrchním, nezajímavým složkám příběhu i filmu jako takového. A zároveň je vše servírováno na stříbrném podnosu bez špetky fantazie nebo invence, pochybuji, že by si někdo u těchto Her řekl: "Tak tohle jsem vážně nečekal." A co s takovým zážitkem přes kopírák. (Chválit jenom proto, že to není Stmívání?!) (25.11.2013)

Jako společenské podobenství a kritika reality show politováníhodně mimo (klasický syndrom pomýleného produktu: kritizuji sám sebe a nevím o tom), jako sci-fi beznadějně nepůvodní, jako akce bezzubé, jako drama pubertálně tupoučké... argument, že je to naprostý protipól Twilightu, neobstojí - jen proto, že je hrdinka "tvrdá a neústupná", že jsou režisér Ross a hlavně kameraman Stern na vyšší úrovni (syrové snímání to celkem povyšuje nad průměr) a že má příběh i jistý hlubší podtext - nestačí. Hunger Games jsou totiž podobně pozérsky tupoučké a nezávadně konzumní. Rád bych napsal, že tohle je Truman Show pro dospívající, ale pravda je taková, že tohle je všechno, k čemu se Weirův film kriticky vymezuje. Kdyby to aspoň fungovalo jako "prostá zábava". Ale nefunguje. Bez znalosti knihy je to zmatené, nedotažené a přecpané povinnými klišátky a stižené hodně podvázanou imaginací. (21.03.2012)

Netrefím šípem z luku nosorožce ani na vzdálenost úhlopříčky monitoru, každá větev stromu pode mnou spolehlivě praskne, každou čtvrthodinku se můj žaludek hlásí o potravu a masakrování bližního svého nepatří mezi mé záliby. S touto výbavou bych byl bezpochyby první obětí hladových her, ale to neznamená, že jsem si neužil trochu neoriginální brutality, při které jsem však zlehka spílal střihači za malou aktivitu jeho nůžek. (30.10.2012)

Lehoulinký nadprůměr s větším potenciálem. Možná je to tím, že jsem nečetl předlohu, ale neustále se mi zdálo, že bych o světě, v němž se Hunger Games odehrávají, potřeboval vědět víc, abych uvěřil, že je něco takového opravdu možné. Takhle mi dělalo problémy přijmout myšlenku, že se už 74 let koná soutěž ve vyvražďování, jejímž cílem je mimo jiné uklidňování obyvatelstva, a že to lidé přijali a nějak to funguje. Sci-fi nesci-fi, světu, ve kterém se příběhy odehrávají, bych zkrátka věřit měl. Nicméně k dobru musím Hunger Games přičíst fajn obsazení (jen hlavní hrdina nemusel být stejný typ jako hlavní záporák, pletli se mi), příjemný spád, díky kterému dvě hodiny a něco utekly docela rychle, a Newton Howardovu hudbu. Režijně to ovšem žádný zázrak nebyl a na žádnou scénu asi vyloženě vzpomínat nebudu - snad další díly dopadnou aspoň v tomhle ohledu lépe, když je dostal na starost Francis Lawrence. (02.08.2020)