Skrytá vada

Paul Thomas Anderson. Nádherné postery. Nahá sexy Katherine Waterston (podávající vzrušující dialogy, při kterých bych se zachoval přesně jako Joaquin Phoenix, prostě si to zezadu po desíti minutovém dialogu o sexu zasloužila) všechno nahrává geniálnímu snímku, který mně opět odrovná, ale bohužel všechno vyšumělo do prázdna. Barevně podkreslené, dialogově plné, ale emocionálně tak chladné, že to Andersonovi nezbaštím, ale přesto se těším na Mastera, protože Anderson dokáže zklamat pouze jedenkrát za pět let. (08.11.2015)

Po dlouhé době jsem se dostal k tomuhle filmu od mého oblíbence PTA. A je to psychedelická pecka. Ani já, ani PTA jsme přechod 60. a 70. let v Americe nezažili, takže těžko říct, ale přijde mi to jako úžasný popis té doby. Je to zmatené, je to náročné a některé náznaky těžké na pochopení, ale má to své kouzlo. A ta hra s filmem noir, hippies, drogovým raušem alá Strach a hnus v Las Vegas, to má koule. (15.10.2017)

Tak tady to Andersonovi poprvé opravdu ujelo. Mám rád jeho styl, i když určitě nesedne každému, ale dvou a půl hodinová retro detektivka s příchutí humoru a mysteriózna, byla v jeho podání i na mě moc. Phoenix je zajímavý a občas i zábavný, ale filmu chybí tempo, zajímavý příběh i cokoliv poutavého, co by diváka udrželo v pozornosti. (03.04.2015)

Od prvého momentu ako som sa dopočul, že Anderson ide točiť detektívku som bol nedočkavý. Potom prišli prvé plagáty, trailer a ja som si hovoril, že to znova bude retro v štýle Boogie Nights, ktoré zbožňujem. Ale aj napriek tomu som sa k filmu nejako nemal. Teraz som si ho pozrel a som úprimne sklamaný. Andersona má zafixovaného( až na jeho krátkometrážne prvotiny), ako sofistikovaného autorského režiséra venujúcemu sa vzťahovým zlepencom a keď aj nie, tak aspoň svoje postavy vedie v ústrety silnej myšlienke, podfarbenej formálne prešpikovaným vizuálnym obrazom. Inherent Vice nemá ani poriadnu atmosféru, roztrieštenosť motívov sa podpisuje na dynamike a zrozumiteľnosti a aj napriek tomu, že sa tu vyskytne množstvo zaujímavých postáv, pod ich kožu sa nedostaneme. Všetko je centralizované okolo postavy Phoenixa, čo by nebolo na škodu, keďže herecky je tu znova výborný, ale v celej tej plejáde motívov a postáv pôsobí ako brzda. Od polovičky mi vlastne bolo jedno čo sa tam deje a čo sa tam ešte stane a ani to výrazne vyvrcholenie neprišlo. Elswit až trestuhodne nevyužitý, rovnako aj soundtrack, ktorý bol u Andersona vždy zárukou solídnych songov a fajn scén. Možno nie také hrozné ako sa javí, ale fakt som mal problém to dopozerať. Strašne ma to nudilo. (23.09.2015)

"To je ale hipík nenasyta. Všechno to vyluxoval." Copak o to, nos soukromého očka Doca Sportella umí vdechnout cokoli omamného, ale copak si to dával pan režisér se štábem a s herci? Typuji LSD a necítím se být daleko od pravdy. Já jsem však nebyl pod vlivem ničeho, takže jsem ten příběh spolehlivě nepochopil a vlastně si ani nejsem jistý, jestli tam nějaký byl, ale pár drobností mne pobavilo. Třeba zubař na trampolíně byl vynikající, všudypřítomný agent Harlingen měl taky své kouzlo, policejní spartakiádní čísla mne uváděla v němý úžas a nespornou jedničkou pro mne byl drsný polda a ještě k tomu prvotřídní podpantoflák Yetti. Toho si budu pamatovat dlouho. A taky ten zástup krásných slečen, které na mne pokukovaly ze všech míst, která vyfetovaný Sportello možná navštívil a možná taky ne. (20.12.2015)