Mgr. Radovan Kaluža

Děkujme světu za všechny samolibé narcisní podivíny co s námi okupují tuto planetu, o nich se točí dokumenty jedna radost. Vedle zajímavého subjektu se i režisér projevuje jako zdatný filmař (ročník 1989!). Hlavně tedy v první polovině, kde se dozvíme snad až trochu moc o nás samotných, škoda, že v závěrečné třetině se film nemile rozpadá a fascinující sebestředný Mgr. již vypálil své nejlepší bonmoty. Trochu se mohlo v této fazi prostřihat, ale tvůrci určitě měli své důvody - možná potřebovali natáhnout středometrážní materiál na celovečerní formát, možná se s Radovanem prostě jenom skvěle bavili. Stále ale tleskám za střídmou stopáž a milerád uděluji štempl nejzábavnějšího českého dokumentu poslední desetiletky. 70 % (26.09.2015)

Uhrovití mladíci se vydali zkoumat Radovana a vzhledem k svému mládí ztratili odstup. Co se týče dokumentu, tak žije a padá se "zkoumaným" subjektem a Radovan ho táhne, ať už nahoru nebo dolů. Vzhledem k prostředkům a času, se celý fenomén Kaluža jenom oťukává a klouže se po povrchu. Ale těžko tohle vytýkat studentskému filmu za pár pětek. Nejsilnější je pak dokument ve chvílích, kdy se podaří Kalužu zachytit jako člověka, ne pouze pošuka k pobavení. Ve chvilkách, kdy opilý smutní nad novou láskou svého života, nebo když (v podstatě ve stejné scéně) rozbaluje lístečky a jde vidět, že členy štábu už stihl zahrnout mezi své kamarády a jejich anonymní upřímnost nechápe a bere trochu jako zradu, kdy se sice směje, ale jde vidět, že neví, jestli ostatní se smějou s ním nebo jemu. To jsou úžasný momenty, který ukazují, jak se kdysi dítě (nedivil bych se kdyby s ADHD), vykořeněné, bez kamarádů, rozhodlo, že teď bude úspěšné a oblíbené, přečetlo si knížky a poučky a ne zcela je pochopilo. A tak vznikl RK a je to i není role a tak jak to v životě bývá, ani takový kokot jako je Kaluža není prostě jenom kokot. Bonusem pak je závěr dokumentu, kde jde vidět, jak dokumentární mladíci, kteří dle mého přijeli pouze natočit jednoho exota (případně odhalit jeho lži a pózy), propadnou Radovanově infantilnímu nehumoru a během jednoho víkendu se s Radovanem smějí a vegetí u něj na gauči. Což o něčem taky vypovídá. PS: Když teď nad tím tak přemýšlím a čtu to po sobě, asi to bude dobrej dokument, když mě to nutí přemýšlet a chce se mi to rozebírat...silný tři hvězdičky. PPS: Ač jsem docela strhal Sedlákův Semestr, na Mgr. RK jsem se díval v době, kdy se po FFKV chválí jeho Domestik....tak jsem zvědav, nenechám si ujít a rozhodně tady asi roste víc než zajímavý režisér a tvůrce. (14.08.2018)

Radovan Kaluža - muž dvou tváří... Na jedné straně zodpovědný šéf Banánu, a extrovert a požitkář, který se baví a je mu jedno, co na to ostatní na straně druhé... Tak nějak ho vystihuje studentský dokument Adama Sedláka. Je sice ohromná škoda, že technická stránka občas pozlobí a v druhé polovině se vytratila jakákoliv koncepce a Radovan se možná až moc uvolnil (etuda s análním vajíčkem je nesnesitelně dlouhá), na druhou stranu je ale celá tahle taškařice tak strašně vtipná, že je to vlastně jedno... Netušil jsem, co od filmu čekat (na Kalužu jsem do té doby nenarazil) a bavil jsem se více než slušně. Být to celou dobu, jako v první polovině, je to na plný počet. (04.03.2011)

Jakožto Okouňák a totální socka, která je osobností pana magistra zvráceně fascinována a která Radovanovi závidí jeho barák a modelki s kozi, jsem si tenhle dokument nemohl nechat ujít. Musím říct, že mě potěšila zejména obrazová kvalita výsledného materiálu. Obsah není kdovíjak oslnivý, jenže co víc chcete z něčeho takového vymačkat. Pokud měl dokument rozebrat Radovanovu osobnost do posledního šroubku, pak selhal, protože Louže se uvolnila na max a pouze se předváděla před kamerou. Sedlák a spol. tak spíš jen posílili Kalužův mediální obraz. Ale jinak teda zajímavá podívaná. … Po druhém zhlédnutí a určitém časovém odstupu bych dodal snad jen to, že jakkoliv je Radovan Kaluža kretén a omezenec, aspoň z toho života něco má, byť to z pohledu třetí osoby může působit prázdně. Zvlášť si to člověk uvědomí při závěrečné projížďce, která byla natočena v místech, kam jsem chodil za jednou ze svých nemnoha přítelkyň. (721., 30. IV. 2012, 1. II. 2015) (15.05.2012)

O milém sukničkáři , rozšafném bonviviánovi. Kouzelně opilecký hrdina s něžně důvěřivýma dívkama. S jeho heslem čím mladší, tím lepší souhlasím. Je to zábavně dívání okořeněné humorem. Ve Stodolní jsem byl jako Pražák kalit dvakrát a vždy super. I když nyní s nástupem interiérové skleníkové generace kukel, kteří vysedáváním na sociálních sítích doma vylikvidovali ekonomicky 90% klubů to tam hádám nebude jako dřív. Na film se dobře kouká v době koronavirové izolace a uzavření klubů. (24.05.2020)