Non-Stop

Non-Stop, já chci žít non-stop, a s tím, co přijde, mám chuť se rvát. Podobně jako hudba Michala Davida ani film Non-Stop není vrcholným dílem světového umění, děr je v něm jak v ementálu, ovšem může se opřít o charisma Liama Neesona. Je to on jako zamlada, i když jinak teď vypadá, stále má stisk buldočí, k tomu pár vrásek u očí - huh, co mám dneska s tím českým popem. No zkrátka mu to jde, jeho unaveného policajta, co se ale stále dokáže postavit za správnou věc a bojovat do posledního přetížení, mu jde bez problémů uvěřit, a tak navzdory přibývajícím logickým lapsům (ten plán by prostě neměl šanci vyjít ani náhodou), přepálenému digitálnímu přistání a Julianne Moore se mi to vlastně docela líbilo. P. S. Základ Non-Stop je podobný filmu Flightplan, který je ovšem o dva řády debilnější. A to říkám s vědomím, že Non-Stop má s logikou potíže. (28.02.2014)

Dvojce Collet-Serra a Neeson mi velmi sedí. Tohle je thriller jako víno, který od začátku našlápne na plyn a řítí se kupředu tempem zběsilým a nezastavitelným. Film obsahuje pár zvratů, překvapení, objeví se zde quantum slušných nápadů a finále je jak technicky, tak vizuálně dech beroucí. Můj oblíbený herec opět nezklamal. Čistá napínavá zábava! 80% (10.06.2014)

Že udělali z Liama Neesona na stará kolena akčního hrdinu a že je Julianne Moore stále atraktivní, je sice chvályhodné, jenomže díky (navzdory zajímavému námětu) vstříc závěru enormně houstnoucímu počtu žánrových klišé si z toho už po krátké době moc nepamatuji. 60%. 96 hodin sice rovněž neoplývá ničím převratným, je však drsnější a zábavnější. (02.05.2020)

Odsýpá to a je to docela napínavý, variace téhož jsme ale viděli tolikrát, že by na to nestačil měsíční filmovej maraton. Proboha, vždyť i ten Neeson je zas správňáckej zasmušilec s dcerkou a patetickym proslovem, Julianne Moore pak opět šílený diblíkovský třeštidlo. Je to taková jistá trefa, ty mě ale ze židle nezvednou. 60% (21.02.2014)

Od té doby, co Ryback připravil pokrm z vymáčknutého oka a nožem penetrovaného mozku, jsem si tuto žánrovku, kde se hlavní hrdina postaví v uzavřeném prostoru proti nepříteli, velmi zalíbil. Proto i teď, kdy rovnici: Klaďas + pár spojenců + (stísněná atmosféra - přepálené finále) = Dobrá zábava, úspěšně řeší namísto mistra Seagala v současné době snad jeho jediný nástupce charismatický rabiát Neeson, chrochtám spokojeností. A nemá na to zdaleka 96 hodin, nýbrž jen pár desítek minut, během kterých se počet cestujících v pravidelných intervalech snižuje. 3/4 filmu sledujeme lišáckou hru na kočku a myš, přičemž si Neeson musí vyžrat roli té nejzpráskanější myši v okolí průměrného nonstopáče, která nedostane čuchnout ani poslednímu zbytku česnečky, kterou někdo v půl pátý ráno nedojedl. Scénář ho totiž provádí slepými zákoutími skoro geniálního labyrintu protivníkova mozku, vážně je na co se dívat a měl jsem i pocit jisté bezmocnosti a úzkosti. Luxusně vydlážděnou cestu však v poslední čtvrtině nahrazuje polňačka, kterou před chvíli projel hovnocuc: rozsračkovaná, nevábná. Rozuzlení a cgi finále už sem snad nepatří. Ale i přesto jsem si film výborně užil a troufám si zde mrsknout poměrně vysoké hodnocení. A vzhledem k finančnímu úspěchu filmu se brzy jistě dočkáme dalšího Neesonova kousku. Že by mezikontinentální vlak?? :) 50 miliónů dolarů(rozpočet)/199 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (27.05.2014)