Láska

Haneke je hrozný hajzl a to já bláhová měla strach, že vyměkne jak je to o lásečkách. Už úvod je výmluvný, když zřízenci větrají byt z mrtvolného puchu. Jo jo, tohle bude o lásce. Geniální scéna z koncertu definuje styl - budeme chladně pozorovat z odstupu. Budeme tvrdí. Jen se cíťo pěkně podívej na výraz hlubokého studu ve tváři babičky, když nestihne záchod, připrav se na to co nás všechny čeká! Humanitu a citlivost sem netahejme, sám konec ji popírá. Ideální na první randíčko, chich. (Cinema Mundi 2013) (04.03.2013)

Občas se velmi ráda podívám na takto minimalisticky pojaté snímky, které působí odtažitě, ale zároveň ve vás dokážou vyvolat takové nepříjemné mrazení a v závěru silné emoce. Láska není filmem pro každého, je hodně náročný, celý film je omezen na jeden byt, vůbec nezazní hudba, pomocí velmi úsporné kamery Michael Haneke dopodrobna rozebírá poslední dny jednoho člověka. Měla jsem z počátku problém se do filmu opravdu ponořit, postupně jsem se však stále víc a víc dostávala k jádru filmu a v závěru to na mě mělo opravdu silný účinek. Jen je třeba nechat tento film proniknout až pod vaši kůži a to nejde hned. (22.01.2013)

Velké zklamání: explicitní, koženě konverzační, tónem snobský a pro mne naprosto neživotný film, z něhož neplyne nic než ono klasické "život je krásný a smrt bolavá". Některé doslovné scény mě u filmaře Hanekeho ražení překvapují svou lacinou naléhavostí (většina scén představ a snů), postava Isabelle Huppert je tam hodně násilně přišitá a čím víc se ve filmu o smrti mluvilo, tím méně mi toto téma přišlo životné (haha, paradoxy). V některých momentech se prostě druhdy nekompromisní analytik Haneke změnil v konvenčního midcultaře, který z bolestivého tématu utíká nejsnazším možným způsobem (facka následovaná "zírajícím" romantickým malířstvím atd.). Jediná skutečně vtahující scéna pro mě byla ta, v níž nechá režisér diváky hledat hrdiny v mnohohlavém davu a topit se v ambivalentních emocích. Pak už všechno dává zadarmo. To mě nebaví. I když uznávám, že to je kultivované, elegantně natočené a precizně zahrané. (07.07.2012)

Krásná i nehezká, smutná a pravdivá, pomalu plynoucí, ke konci, který čeká na každého z nás. Takový je film Michaela Hanekeho Láska. Příběh dvou dlouholetých manželů, jejich silné pouto, poněkud odtažitý vztah jejich dcery… To jen tak namátkou. To jsou všechno jenom dílky, které dohromady tvoří velmi pečlivou skládanku. Tvořenou z prožitků, pocitů, bolesti, smutků a osvobození. Pro mě naprosto perfektní a dokonalou. Jediné čím se utěšuji, že mi ještě nějaký ten rok zbývá. Snad….. (14.04.2015)

Nemůžu si pomoct, ale Hanekeho styl mi prostě nesedí (třeba dívat se pět minut na to, jak stařík honí holuba, už u mě hraničí s fyzickým utrpením). Podobnou životní situaci jsem zažila na vlastní oči u manželových prarodičů a upřímně řečeno, chladně odtažitý Hanekův počin se realitě nepřiblížil ani náhodou. Filmu vévodí výborné výkony obou hlavních představitelů a jedna silná scéna (facka), ale emocionálně to u mě nevyvolalo téměř nic. (13.05.2013)