Reklama

Reklama

Láska

  • Česko Láska (viac)
Trailer 1

VOD (1)

Príbeh starnúceho páru o tom, aké ťažké je vyrovnať sa s utrpením blízkych. Učitelia hudby na dôchodku Georges a Anne už majú po osemdesiatke no stále sa vedia tešiť zo života a jeden z druhého. Jedného dňa však Anne postihne mozgová mŕtvica, po ktorej jej ochrnie polovica tela. Jej manžel sa rozhodne, že s o ňu bude starať sám, po druhej mŕtvici sa však jej stav dramaticky zhorší a Georges je tak postavený pred veľmi závažné rozhodnutie. Film rakúskeho režiséra Michaela Hanekeho získal Oscara, Zlatú palmu na MFF v Cannes a viac ako 80 ďalších ocenení. (STV)

(viac)

Videá (5)

Trailer 1

Recenzie (322)

FlyBoy 

všetky recenzie používateľa

[SFF 2012, Sydney] Najlepší Haneke to nie je, po druhom pozretí mi navyše prekáža určitá dávka nepotrebnej doslovnosti a prílišnej učesanosti. "Love" však má neprehliadnuteľné kvality a spôsob akým sa tu komunikuje súžoba je fakt intenzívny. "Performance" dua Riva/Trintignant nemá slabé miesta a jedná sa o herecký koncert v ktorom do popredia vystupujú tie najcivilnejšie prednesy, nutno dodať, že Isabelle Huppert nijak nezaostáva. M.H. samozrejme povesť inteligentného manipulátora neoslabuje, i keď dáva priestor láskavým gestám, tak v talóne má dostatok zraňujúceho skepticizmu s ktorým neváha vyrukovať aby napokon aj tak priznal, že láska nemusí byť vždy slepá. Ako obvykle priezračne čisté a...ťažké. ()

sochoking 

všetky recenzie používateľa

Náhla cievna mozgová príhoda (NCMP) je téma mne veľmi blízka, pretože ako fyzioterapeut som z tohto predmetu robil záverečné praktické skúšky a okrem praxe zo špitálu mám i skúsenosti z tej súkromnej, kedže som sa rok staral o chlapíka po mrtvici vo veku 75 rokov. Inými slovami, vedel som, čo ma bude čakať a dlho som preto odolával si posledný Hanekeho film pustiť ( asi dva týždne ho mám stiahnutý). Jednoducho takto by som to vyjadril : Haneke ma psychicky rozsekal na marné kúsky ! Už len samotný pohľad na zničeného chlapa vo svetri a v botách o minimálne dve čísla väčších ma ničí a vháňa slzy do očí, takže ked' prišla ona scéna, sa mi uľavilo a padol mi konečne kameň zo srdca! ()

Reklama

Lavran 

všetky recenzie používateľa

Láska je jeden z těch nemnoha filmů, po jehož skončení toho budete mít hodně na srdci, ale pravděpodobně se nezmůžete na jediné slovo. Film nádherný, v jistém smyslu i zázračný, nicméně příliš bolestivý na to, aby se dal sledovat opakovaně. Vzhledem k úskalím, která tak psaní o Lásce nutně doprovázejí, si dovolím začít poněkud zeširoka. <> <> Moc se mi líbí, co kdysi podotkl M. Merleau-Ponty na vrub poetické mluvy: "Mluvit o světě poeticky znamená téměř být zticha, pokud mluvením myslíme běžné každodenní povídání." Tato myšlenka mi připomíná, že poezie je především jazykem úspornosti. Aby však nedošlo k mýlce: je to úspornost navýsost mnohomluvná a sdílná. Bouře v hrnku vody. Vezměme si například jedno z jejích ústředních témat, které básníky zaměstnává od okamžení, kdy mezi dvěma osobami poprvé vzniklo pouto hlubší než prostá nutnost; lásku. Láska je překvapivě jednoduché slovo, uvědomíme-li si, nakolik komplikovaným obsahem je naplněno. A není divu: vždyť láska je působení, jehož oblastí je celý svět (Buber). Váže v sobě mnohé rozpornosti, mnohá tajemství, mnohé krajnosti a neklid. Lásku je snadné, až příliš snadné pojmenovat, ale obtížné pochopit, natož úspěšně popsat. (Vidíte, selhávám...) Neboť láska – tak jako voda - není jedna, nýbrž má vícero podob, vícero způsobů, jakými se projevuje, mnoho paradoxních odstínů, proudů a teplot. Láska, podobna tím přirozenosti, se ráda skrývá, svou podstatu odhaluje pouze v náznacích; v mlčení, mezi řádky, mezi záběry. <> <> To je něco, čeho si je Haneke, zdá se, dobře vědom, a proto Lásku oděl do natolik příhodných filmových frází, že dokáží vnitřní rozpornost lásky opsat bez umenšení toho nejcennějšího: jejího tajemství. Jak známo, Hanekeho styl je prostý, elegantně úsporný, pro někoho možná až přespříliš chladný, ale přesto, což není takový protimluv, jak by se mohlo na první pohled zdát, netradičně hutný a komplikovaný. Jeho bohatost však narůstá směrem dovnitř, směrem k niternému prožitku – podobně jako u Cronenbergovy Nebezpečné metody. Platí to zvláště se zřetelem na to, co Haneke svým dokonale uhlazeným stylem dlouhodobě sleduje a vyjevuje, co jím nechává samočinně "emanovat" ze skutečnosti, nýbrž také se zřetelem na jemné režijní nuance, které definují jeho nezaměnitelný rukopis; jednak eleganci, s jakou poodhaluje a opětovně zastírá příběhové a charakterové detaily, jednak zkušenou hru s diváckými očekáváními, napětím a nesnesitelnou tenzí ve zdánlivě klidném a statickém záběru. Právě ono unikavého chvění v obraze, ono "hřmění ticha", jehož přítomnost je výsadou opravdu jen nemnoha kinematografických děl, vřazuje Hanekeho do vývojové linie minimalistické tradice, a to hned vedle Ozua, Dreyera či Bressona, tedy tvůrců, kteří zcela minimálními výrazovými prostředky dokázali "zviditelňovat neviditelné", ono již zmíněné "mezi", které do filmového obrazu proniká se stejně tajuplnou samozřejmostí, jako nemoc, jež se v osobě neviditelného zloděje vkrade do soukromí Hanekeho stárnoucích hrdinů, aby osudově narušila jejich životy. <> <> Haneke obecně projevuje silný respekt k iracionálnímu a podprahovému, resp. citlivost k jedinečným, obtížně vysvětlitelným okamžikům lidského života vůbec (mám na mysli všechny ty, o nichž není možno mluvit, a o kterých se proto natáčejí filmy), což skvěle dokládají jednak obě magické - a symbolicky mnohoznačné - scény s holubem lapeným uvnitř bytu, ale také skvostně ztvárněná scéna noční můry, dojemné vzpomínání při poslechu klavírní nahrávky a v neposlední řadě scéna závěrečného, zásvětního shledání. (Stejná úcta k "šetřenému" tajemství charakterizovala kupříkladu i znepokojivou výhružnost domnělého, protože nikdy nezjeveného dětského zločinu v Bílé stuze.) Pohnutky věrné intuici a instinktu, předpokládám, vedou Hanekeho i k tomu, aby v klíčových okamžicích - např. hned v závěru úvodní jednozáběrové scény - stříhal vždy o něco dříve, než je obvyklé, tj. dříve než se divák stihne v obraze náležitě zorientovat. Snad se tímto "šokovým střihem" pokouší uchovat první (nejsilnější) dojem, který setkání pohledu a obrazu přináší; moment, kdy obraz diváka zasahuje více na podvědomé než na vědomé úrovni, tedy potenciálně hlouběji - šípem do srdce. Dráždivý jinotaj se koneckonců skrývá i v krajinomalbách, do nichž se rozpouští bolest trpících-zamilovaných a které komentují lidské pády a vzestupy z neosobního řádu zacyklené (nad)časovosti umění a přírody. <> <> Takto Hanekeho filmy hrdě odolávají jakémukoli zplošťujícímu analytickému popisu, Láska obzvláště. Tím spíše, že postihuje témata, pocity a situace, které se navenek jeví velmi jednoznačně a jasně, ale které jsou ve skutečnosti k uzoufání složité. A to maximálně souladnou, průzračně komplikovanou formou, v níž je místo pro věcnost i "dávné štěstí" poezie. Dočista jako v životě, který nás opakovaně přesahuje v každodennosti. Smrtí. Utrpením. Ale stejně tak i Láskou. () (menej) (viac)

Hild 

všetky recenzie používateľa

Občas se velmi ráda podívám na takto minimalisticky pojaté snímky, které působí odtažitě, ale zároveň ve vás dokážou vyvolat takové nepříjemné mrazení a v závěru silné emoce. Láska není filmem pro každého, je hodně náročný, celý film je omezen na jeden byt, vůbec nezazní hudba, pomocí velmi úsporné kamery Michael Haneke dopodrobna rozebírá poslední dny jednoho člověka. Měla jsem z počátku problém se do filmu opravdu ponořit, postupně jsem se však stále víc a víc dostávala k jádru filmu a v závěru to na mě mělo opravdu silný účinek. Jen je třeba nechat tento film proniknout až pod vaši kůži a to nejde hned. ()

Botič 

všetky recenzie používateľa

Hanekeho pitva posledních fází lidského života vedená s chirurgickou přesností - chladná, antiseptická a v řadě ohledů stejným dílem zamilovaná jako krutá sonda zaměřená na dobře situovaný pár, který jsme nuceni obsedantně sledovat od posledních záchvěvů zamilovanosti přes láskyplné opečovávání chátrajícího těla až po zoufalé šílenství starého muže. Haneke jde opět až na dřeň a využívá k tomu tu nejsilnější emoci ze všech - strach ze smrti. Dech dávající a dech beroucí zážitek, který je celé dvě hodiny tak intenzivní, že z filmu divák odchází se sklopenou hlavou přesvědčujíc sama sebe, že se jedná pouze o filmovou fikci, ale kdo ví jakým koncem si nakonec každý z nás projde. Jeden z nejomračujících zážitků letošního festivalu. ()

Galéria (57)

Zaujímavosti (7)

  • Film získal ve Vallettě Evropskou filmovou cenu pro nejlepší film roku 2012. (jirkah23)
  • Emmanuelle Riva se za svou roli ve filmu Láska stala nejstarší nominovanou osobou na Oscara. Hrála v 84 letech a ceremoniál se konal na její 86. narozeniny. (SalamanderG)

Súvisiace novinky

Evropské kultovky jen na KVIFF.TV

Evropské kultovky jen na KVIFF.TV

20.10.2023

KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (viac)

Zemřel herec Jean-Louis Trintignant

Zemřel herec Jean-Louis Trintignant

17.06.2022

Francouzská i světová kinematografie v pátek přišla o další velkou filmovou hvězdu, ve věku jednadevadesáti let totiž ve francouzském městě Uzès zemřel držitel ceny César, Zlaté palmy z Cannes i… (viac)

Největší filmový festival v Brně se blíží

Největší filmový festival v Brně se blíží

17.02.2013

Čtvrtý ročník Mezinárodního filmového festivalu CINEMA MUNDI již brzy (27.2. – 6.3. 2013) ovládne moravskou metropoli. Cinefilové i běžní diváci se mohou těšit na nejlepší „oscarové“ kousky za… (viac)

Dny francouzského filmu

Dny francouzského filmu

10.02.2013

Ve dnech 14. až 20. 2. v kině Lucerna a 21. až 24. 2. v kině Atlas proběhne přehlídka Dny francouzského filmu. V Lucerně ji odstartuje jeden z nejskloňovanějších snímků posledních dnů, film Michaela… (viac)

Reklama

Reklama