Zostaň so mnou

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

Vůbec bych neřekla, že je Chloë Grace Moretz jenom 17. Vypadá to, že se z ní postupně stává jedna z nejzajímavějších mladých hereček. Námět filmu je poměrně zajímavý, rozhodně to bylo udělané lépe a záživněji, než podobné "posmrtné" filmy, které jsem viděla. Prostě se mi to zpracování líbilo a vůbec jsem se u toho nenudila, no a na konci jsem vytáhla kapesník. Nu, váhám kolik tomu mám vlastně dát. Je to někde mezi 4* a 5* (20.09.2014)

Nenechte se zmást. Tady skutečně nejde o žádné otázky týkající se života a smrtí, nečekejte žádný přesah. Jde o naprosto tuctový milostný příběh dívky a chlapce, který jsme viděli milionkrát. Od začátku do konce předvídatelný, to, že hlavní hrdinka se ocitá mezi životem a smrtí ve filmu nehraje jakoukoliv roli. Celý film jen čekáte na scény, které víte, že přijdou a tvůrci je stále a stále oddalují. Toto bude rychle zapomenutý film. (01.10.2014)

Hezký a dojemný film, shodou okolností jsem v poslední době viděl dost podobných snímků, asi je to populární téma. Ale tento se mi líbil, Chloe Grace Moretz ukázala, že dokáže sama utáhnout film, byla fakt dobrá. Jamie Blackley jí taky celkem zdárně sekundoval. Ale jak psali uživatelé pode mnou, točit to jiný režisér, tak by to bylo ještě o něco lepší. Ovšem já dám tomuto filmu jenom 3 hvězdičky. A důvodem jsou ty pasáže, kdy se vraceli do minulosti či budoucnosti? Já jsem to totiž vůbec nepochopil, Mia měla přeci jet v pátek s Adamem na ten koncert, ale místo toho přeci jela hned s rodiči k prarodičům a měli tu nehodu. Tak jak pak následně mohla jít s tím Adamem na koncert a dále se to vyvíjet? Jako film se mi líbil, ale tohle jsem vůbec nechápal a během filmu jsem prostě netušil, jestli se to odehrává v minulosti nebo budoucnosti nebo si to ona jenom představuje... (27.04.2016)

Bohužel, z mého pohledu tentokrát forma ublížila obsahu. Neustálé přeskakování z komatu do středoškolské romance rozbilo obě linie, takže jsem se nedokázal ponořit ani do jedné z nich. Sotva jsem navázal kontakt s jednou, byl jsem z ní vytržen a vržen do té druhé a za pár minut zase zpátky. Po čase už to bylo skoro až otravné. Přitom, kdyby se příběh odehrával lineárně, mohl to být hodně silný film a jistě by uhrál minimálně jednu hvězdu navíc. Náznaky silných emocí tu byly velmi výrazné a občas předvedly, co by mohly dokázat, kdyby měly čas. (23.11.2016)