Zviera

Nejen, že Belmondo je Pan herec, zde navíc hraje s takovým gustem a s takovou živočišnou radostí, že místo oslavných ód se zmůžu jen na lakonické:   JE TO ZVÍŘE!   Ovšem taky mizerný otrapa.   „Okamžitě odvolej, co jsi řekla!“ - „Co? Toho mizeru?“ - „Otrapu! Mizeru dokážu spolknout, ale OTRAPA... Michel Gaucher! To tedy ne. To je urážka! Za tohle musíš dostat pár... “    ...    ...     A žbluňk! (24.05.2013)

Jean-Paul Belmondo se sice prosadil jako jedna z hlavních tváří francouzské nové vlny, ale mezinárodně proslul coby představitel hrdinných sympaťáků, kteří současně utužovali ideály neohrožených dobrodruhů a současně je často také parodovali. K Belmondově hvězdné image nemalou mírou přispělo, že po vzoru legend rané kinematografie sám účinkoval ve všech krkolomných scénách a nepoužíval kaskadéry. Hyperaktivní romantická akční komedie "Zvíře" představuje ohromně zábavnou poctu kaskadérské profesi a současně dává prostor pro Belmonda ve všech jeho hereckých polohách, díky ikonické dvojroli šarmantně nabubřelého kaskadéra Michela Gauchera a primadonské hvězdy Bruna Ferrariho. Belmondo během natáčení konkrétních kousků utrpěl několik zranění, včetně pokousaného ucha od tygra, ale současně si splnil dlouholetý sen a stanul na křídle letícího letadla. Jeho vdavekchtivou kaskadérskou partnerku ztvárnila americká hvězda Raquel Welch a ve scénách ze zákulisí se v čestných rolích objevilo několik dalších dobových filmových osobností včetně režiséra Clauda Chabrola. (14.03.2021)

Nejupřímnější zpověď komika se železnými nervy a akrobatickým nadáním veškeré kaskadérské kousky přežít. Jindy by mi asi hodně zatrnulo, kdyby na mě skočil tygr stejně tak, jako skočil na Bebela. Jenže Bebel si se šelmičkou ještě pohrál, zadal příkaz a ta ho bez potíží poslechla. A takových scén je tam daleko víc. Zvíře je tak pro mě nejoblíbenější a nejzábavnější Belmondovka. Cítíte z ní neuvěřitelný klid a pohodu a přitom víte, že celá řada scén Belmonda musela stát minimálně trojitý přepraný trencle. Takový pocit třeba z dnešních filmů nemám a pravděpodobně ani nikdy mít nebudu. (11.07.2016)

Geniální francouzská klasika a ohňostroj zábavy plný neotřelých hlášek, gagů a kaskadérských kousků hlavního hrdiny. Dodnes jeden z vrcholů Belmondovy komediální tvorby. Tohle je přesně ten typ filmu, který nestárne a svou příjemnou atmosférou či kouzlem všech zúčastněných herců (v čele s nedostižným Belmondem), vás dokáže pobavit a rozesmát, ať už máte jakkoli špatnou náladu. Jasná volba, když si chcete zpříjemnit nějaký všední večer po namáhavém dni či si ještě vylepšit lenošivé nedělní odpoledne. Ve zkratce - skvělá dvojrole pro velkého Jean-Paula, v bravurní režii Claudea Zidiho. Netřeba dalších slov. (28.10.2014)

CLAUDE ZIDI, ZVÍŘE (1977) ________ Krásné a těžko uvěřitelné, jak tenhle film, i kdyby se hodně snažil, nedokáže ani trochu zestárnout. Nejlepší komedie o filmu ve filmu všech dob, která oslavuje bláznivě kinematografické fluidum, které k filmu jako takovému patří tak nezpochybnitelně jako "kamera a klapka". Mám Bebela rád jako drsného gangstera, který se neusměje i jako mladičkého rebela bez příčiny a bez dechu v Godardových nenechavých rukou, ale ve Zvířeti vládne tak neodolatelně všebarevným šarmem, že zdaleka nepodléhá jen - v tomto filmu spíš permanentně nahá, než oblečená - Gorgonna, děvka i světice Raquel Welchová. ________ Ještě něco. Dlouhá, ale pro mě důležitá věta. Bebelův vzácně vážný výraz tváře se sotva znatelným náznakem úsměvu po té, co vyběhne schody, zazvoní a s grácií sobě vlastní a s půlkou pugetu v ruce se nechá vyrazit od zhrzelé snoubenky, když pak už z ulice letmým "posledním" pohledem vzhůru spatří Raquel ana aranžuje vršky tulipánů do vázy, pohled odvrátí a v klidu nastartuje džíp - pro mě, jakožto muže se srdcem rošťáka a nikdy neslábnoucí slabostí pro krásné ženy, je v tom jediném pohledu zkondenzované snad všechno, co by měl chlap vědět o životě. (24.03.2010)